Veryan Weston: Discoveries on Tracker Action Organs

veryanVeryan Weston (1950) v roce 2014 putoval po anglických chrámech a prozkoumával šance hraní na varhany; tenkrát ve spojenectví s Jonem Rosem a Hannah Marshall (viz dvojalbum Tuning Out). Tehdy ho však různost nástrojů zaujala natolik, že si cestu zmnožil sólově a ve dnech 4. až 12. března si zaimprovizoval v sedmi kostelech dalších a nyní z tohoto průzkumu vydal počet na CD Discoveries on Tracker Action Organs, samozřejmě opět na Davidsonově Emanemu.  Jednotlivé nástroje (které tu najdete i vyobrazeny) se pochopitelně na výsledcích podepsaly a přispěly tudíž i proměnám varhaníka, který na ně musel reagovat a – řečeno s titulem kompaktu – objevoval nebo odhaloval tajemství, v nich zašifrovaná. Tak v South Croxtonu využil plný zvuk i hrčivost nástroje k fanfárové hemživosti i pohrávavé slavnostnosti, v Horsteadu prubíroval spíše výdyšně vyvěrající tóny do zabořivé i vymykavé vláčnosti, objemně objímavé i průnikově nabíhavé. Brightonská příležitost dovolila naopak sondující opatrnost a obezřelost, nicméně nezamezila svodivě svůdnou (roz)vážnost s dotykově zachroumávanými i pohrávavými přihrávkami, rozhalivě vtíravými. Stanningtonský nástroj vyzval Westona k vytěkávající hlomozivosti, aniž se vzdal melodizující škálovosti, občas zašprajcovávaně okolkující, občas hledačsky vyhoukávané, ale také pinoživě zábleskné, vlastně spíše blyskotavé. Temperující přístup k varhanám v Manchesteru nabídl tichošlápské meditování i pitoreskující zakotávání s pohrkáváním, oscilujícím mezi lebedivou vynořivostí a odléhavou a zároveň obhlédavou zestřídmeností. Vyprůzračněná znepokojivost i halabalivá rozbalivost, koketně miliskující, je charakteristický pro záběr z Newcastlu; Weston tady výbojně, až zabručovaně či morousově provokuje, je netýkavý i podmračený, splavný i repetivý. Tyto improvizace probíhají v různé časové dispozici – od necelých tří do téměř deseti minut. Na závěr si však Veryan Weston uschoval York a jeho chrám všech svatých, kde na tamním nástroji vyloudil takřka celou čtyřiadvacetiminutovou mši, plnou vybíhavé vřesknosti i nářekově podbíravé hrouživosti, vroucné i odtažité, durdivě plouživé i otvíravě sirénové, kazatelsky zamodlené, výlisné i úlisné, prekéřivě promotávané až do závřesknosti. Jak výsledný postup graduje od potichlosti do vřavnosti, prostřídá varhaník dýchavičnou smířlivost s pronikavou proderností, protitěrňování se zádrhelnou převalivostí, což se postupně pozavírá.
Weston už se nám představil v nejrůznějších hudebních rolích, ale – jak vidno – nepřestává vyhledávat nejroztodivnější příležitosti, aby si ohledal zatím nezmapovaná hudební pole. Nejnovější Discoveries k těmto neobvyklým (až uminutým) objevům rozhodně patří.

Emanem, 2016, 63:12

Přidat komentář