Vijay Iyer: Uneasy

ECM, 2021, 71:53

Každým dalším albem rozšiřuje pianista Vijay Iyer spektrum své hudby a současně dokazuje, jak důležité je uvědomování si kořenů moderního jazzu. Je to slyšitelné v každém jeho projektu, ať už jde o hraniční experimentování se smyčcovým kvartetem a elektronikou na albu Mutations (2014), se snivým impresionistou trubky Wadadou Leo Smithem na A cosmic rhythm with each stroke (2018) nebo se svými klasickými trii s kontrabasem a bicími. Hlásí se hodně k Monkovi, ale ani v nejmenším není napodobitelem, je následníkem – v zacházení s rytmem, se vztahem k melodii, harmonii.

A kdesi v pozadí silně vnímáte blues, nikoli formou, ale pocitem. V novém triu dlouholetého kontrabasistu Stephana Crumpa vystřídala Linda May Han Oh, od roku 2008 působící na vrcholné scéně New Yorku. V triu bubnuje Tyshawn Sorey, patřící k nejvýznamnějším a nejoceňovanějším perkusistům soudobé americké hudby, nejen jazzové. Je nadžánrový multiinstrumentalista – vedle bicích a perkusí hraje také na trombón a klavír, běžně spolupracuje s muzikanty avantgardní newyorské jazzové scény, s Iyerem dlouhodobě. Na CD je deset titulů, osm Iyerových. Ten příležitostně spolupracuje s básníkem a hiphoperem Mikem Laddem, zde je zařazeno jeho téma Touba. Ze standardů zde trio hraje muzikálový hit z roku 1932 Night And Day Colea Portera a z převzatých titulů ještě Drummer’s Song pianistky Geri Allenové, s něžně melodickým úvodem a minimalistickou figurou jako podkladem pro rytmus a pianistova sóla.

Od svých počátků Iyer ve svých skladbách využívá také rytmy hiphopové scény, ale současně píše velmi lyrická témata, jak předvádí hned v úvodní Children Of Flint, nebo v Augury – v těchto případech lze mluvit o romantizující barevnosti a návaznosti na Billa Evanse. Doslova bebopovou improvizační smrští je Configurations. V titulní Uneasy si vychutnáme zvukově „temnou“ souhru basistky s šustěním činelů a gradujícím nástupem klavíru. Dokonalá harmonie všech atributů jazzu.

 

Přidat komentář