VLADIMÍR MERTA + DOBRÁ ÚRODA: Stará!

V dlouhé kariéře Vladimíra Merty byla spolupráce s rockovou kapelou vlastně jen epizodou. V letech 1988 a 1989 odehrál s Dobrou úrodou několik koncertů, ovšem pamětihodných – nejen proto, že se konaly na hojně navštěvovaných festivalech, jako byla Lipnice nad Sázavou nebo Rockfest. Dobrá úroda ale skončila moc brzo: ani se nedostala do studia. Až v letech 20102012 muzikanti rekonstruovali tehdejší repertoár a natočili zdařilé album Nikdo v zemi nikoho.

Dochované koncertní nahrávky Dobré úrody z let 1988 a 1989 jsou po technické stránce takovým typickým průměrem tehdy amatérsky pořizovaných záznamů, proto vycházejí ve „vedlejší“ Mertově edici Šumák. Natáčelo se z mixpultu na kazetový magnetofon, vyvážení nástrojů není úplně ideální, ale celkově to vůbec nezní špatně. Základem alba je pražský koncert z 15. listopadu 1989, doplňují ho záznamy z dvou o něco starších vystoupení.

Merta v bookletu vzpomíná, že ho různí rockeři ke spolupráci lákali už předtím, ale on odmítal: „Lekl jsem se. Hodit za hlavu svobodu sólisty? Zradit folk po letech tvrdě vybojovávané relativní vnitřní svobody?“ Nakonec přijal nabídku bratří Veselých kytaristy Václava a baskytaristy Jiřího. Přidali se houslista Jan Hrubý a bubeník Jiří Chlumecký. Nutně to znělo podobně jako Etc… pár let předtím (ostatně Mišík už tehdy do repertoáru přibral Madonu Decibellu), ale každopádně se zvuk lišil od toho, co rockové kapely běžně produkovaly. „Pak se diskutovalo o nepřístojnosti velké tercie. Veseláci byli posedlí keltskou hudbou, bourdonovou kvintou. Nesnášeli blue tóny,“ vzpomíná dnes Merta.

Bylo to šťastné a vnitřně logické spojení, ale samozřejmě nemohlo moc dlouho vydržet, na to tady bylo příliš osobností pohromadě. Zpětně vzato je snad jediným problémem výběr skladeb; ne všechny totiž působí nadčasově. Razantní ironické písně Nekrytý šek (I’m Czech!) a Velkej Mimoň, v nichž se Merta stylizoval do rolí buranů, tehdy měly na koncertech velký úspěch; ale při opakovaném poslechu a zvlášť s tím časovým odstupem už z Mertova humoru mnoho vyprchalo. Nejsilnější jsou písně, pro něž Vladimír Merta sáhl až do sedmdesátých let: Ticho (1976, zlověstný obraz normalizačního dusna), Mistr Jin a Mistr Jang (1977) nebo Madonna Decibella (1978). Ze třinácti zde zařazených skladeb jich Dobrá úroda pro kompaktní disk Nikdo v zemi nikoho znovu natočila sedm, takže obě alba se i obsahově docela liší.

 

Galén, 2017, 76:31

 

https://www.youtube.com/watch?v=qvySmr1BAOY

Přidat komentář