VLADIMÍR MIŠÍK – Noční obraz

Animal Music, 2021, 47:24

Při pohledu na Noční obraz nás může uchvátit hned několik plánů, ale nejnápadnější jsou dva.

Zaprvé, jak je malba dokonale mišíkovská. Nejen nezaměnitelnou interpretací, ale protože destiluje vše dobré, co Vladimír Mišík vždy uměl: Neslovansky odlehčený a v provázaném frázování hladce plynoucí „autobiografický“ blues rock v Krok sun krok. (Mimochodem, i verš „cítím závan plynu“ inspirovala každodenní realita, jak zpěvák vysvětloval během červnové první „poslechovky“ alba ve studiu Sono: „To jsem zapomněl na sporáku hrnec, ve kterém jsem dezinfikoval po procházce roušku, a vyvařila se voda.“) Prožitou, pocitově uchopenou zhudebněnou poezii, mířící až ke Královským večerům blahé paměti. Nebo vzdušné doteky najazzlé good time music, které prostřednictvím kusu Šedesátá léta protahují pozadí až někam k Jednohubkám.

A zadruhé, jak je zároveň vše pojato zase trochu jinak. Producent a hlavní autor hudby Petr Ostrouchov zachoval paletu americany se zásadní rolí akustických nástrojů jako na předchozí desce Jednou tě potkám, ale objevuje se tu víc soulových momentů: Slyš třeba aranžmá písně Sen, se stylovou dechovou sekcí a skvělými americkými vokalisty, které dohodil Ondra Pivec. A s přizvukujícím Robertem Křesťanem, tohle spojení hlasů má ohromný potenciál! Sen evokuje to, co dokázali se soulovými a gospelovými inspiracemi dělat třeba Rolling Stones ve skladbách jako Let It Loose. Nejde přitom o kopírku, jen přiznání kořenů. Posunem jsou i odkazy na tradiční jazz, vedle Šedesátých let málem neworleanský Příběh s důraznou tubou Filipa Spáleného. Jako celek deska vyznívá baladičtěji, volněji, snivěji než všechny předchozí Mišíkovy řadové tituly. Tedy vkusně baladičtěji, k nadhledu ve volných tempech prostě dozrála doba.

A pak je tu spousta dalších plánů. Třeba relativně nenápadné, ale důležité a nikdy samoúčelné tahy štětcem, které pod dohledem producenta přidali hostující mistři. Blind Boys Of Alabama (Šedesátá léta), irští „klasici“ Dónal Lunny a Davy Spillane, kteří vnesou do balady Nad útesem dění vítr mořského pobřeží, Jerry Douglas (Alison Krauss, Ray Charles, Elvis Costello), kterému stačí k dobarvení pár brnknutí na dobro, nebo perkusista Jamey Haddad (Paul Simon, Joe Lovano, Esperanza Spalding). Sytý odstín přidávají také hammondky Ondry Pivce. „Když už tu uvízl kvůli covidu, tak jsme ho důkladně vytěžili,“ smál se Ostrouchov. Sehnat muzikantskou smetánku byl od producenta čacký kousek. Potěší, že má Mišík na desce hosty „jako ňákej Dylan“. I když samozřejmě nejvíce práce odvedli Blue Shadows se strunným dobrodějem Josefem Štěpánkem. A nejdůležitější zůstávají samotné písně a jejich interpret.

Aťsi to zní pateticky, s těmi písničkami je na světě lépe. „Děkuji ti, že ještě mohu, děkuji ti, že ještě sem,“ jak se zpívá v pietně uchopeném textu Davida Stypky. Už zbývá jen dokončit „ostrouchovskou“ trilogii, snad nejde o tak smělé přání směrem k V. M. A pustit se do trilogie další.

 

Přidat komentář