Vstát a zářit můžete každý den

Aby se zpěvačka narozená v Íránu věnovala reggae a rocksteady, není ani v dnešní multikulturní době úplně obvyklé. Umělkyně, která si říká TriXstar, má perské kořeny, vyrůstala v Německu a letos slaví deset let své hudební dráhy.

Pocházíte z Íránu a od dětství žijete v Německu. Jak jste se dostala k reggae a příbuzným žánrům?

Už jako velmi mladá jsem se věnovala hip hopu. Rapovala jsem v němčině, což mě ale brzy přestalo bavit. Jednou jsem ale na párty slyšela někoho rapovat na jungle a to mě tehdy úplně dostalo. A od jungle music jsem se dostala k Jamajce a tamní hudební scéně. Uvědomila jsem si, že když chci lidem předat nějaké poselství, reggae se k tomu výborně hodí. Zamilovala jsem se tedy do reggae a ještě později také do rocksteady a podobných žánrů.

To vypadá jako zdánlivě jednoduchá hudební cesta… O hudbu vaší vlasti, Íránu, jste při ní vůbec nezavadila? 

Narodila jsem se sice v Íránu, ale od dětství jsem vyrůstala v Evropě, mí rodiče byli političtí uprchlíci. S íránskou kulturou mě pojí především má láska k tamní kuchyni. Mám velmi ráda íránská jídla, umím si je sama připravit, ale nejraději mám, když je vaří moje máma. Tradiční íránskou hudbu až tak moc neprožívám, jen si sem tam poslechnu nějakou píseň. V Německu jsem ale vyrůstala mezi lidmi z různých zemí a to mě velmi ovlivnilo. Dnes mám například ráda jídlo z celého světa a z každého jazyka znám pár slov. Mohu tedy o sobě říct, že jsem „multikulturní“.

Před deseti lety jste začala používat své aktuální umělecké jméno TriXstar. Co vám těch deset let dalo?

Ano, letos skutečně slavím deset let své hudební dráhy jako TriXstar. Jsem vděčná za každou příležitost a za všechny koncerty, které jsem měla. Mám-li srovnat, v čem se dnes liším od toho, jaká jsem byla před deseti lety, pak musím říct, že především moje hudba je dnes barevnější, zahrnuje v sobě prvky mnoha různých žánrů. Také mě dnes posluchači lépe přijímají. Vzpomínám si, že když jsem s hudbou začínala, hodně lidí v Německu mi říkalo, že mám přízvuk a že se mám vrátit zpátky, odkud jsem přišla. Rapovat v němčině prostě není jednoduché. Dnes zpívám anglicky a samozřejmě mám také přízvuk, protože to není můj mateřský jazyk. Ale když jsem byla například poprvé na Jamajce, cítila jsem lásku a obrovský respekt publika. Když máte přízvuk v žánru, kterému se věnuji dnes, lidé to vnímají pozitivně, protože máte svůj styl. Dnes se ale s odmítáním nesetkávám už ani v Německu. Právě to se možná za těch deset let změnilo – že lidé lépe přijímají někoho nového a nové hudební styly. Za to jsem opravdu vděčná.

Své písně jste řadu let zveřejňovala pouze digitálně jako singly. Až letos na jaře vám vyšlo první album, a to i na fyzickém nosiči. Je to pro vás důležitá událost?

Ano, mé album #TriXstylez konečně vyšlo a já jsem na ně velmi hrdá a moc děkuji všem, kteří mi s ním pomohli a podpořili mě. Hodně pro mě také znamená, že album vyšlo i na CD. Shrnuje deset let mé kariéry a většina písní mezitím už vyšla digitálně a je k dispozici na různých platformách. Ale mít v ruce vlastní CD, to je něco, co jsem si dlouho přála a z čeho se těším. Velmi děkuji Florianu Weigelovi, který je autorem obalu. Album mimochodem nepředstavuje jen mou hudbu jako takovou, ale i různé hudební styly, kterým se věnuji. Není to totiž jen reggae nebo dancehall, ale mnoho dalších žánrů. Doufám tedy, že se deska lidem bude líbit a že ocení třeba i elektronickou hudbu, kterou na ní najdou. A uvidíme, co přinese budoucnost.

Aby se zpěvačka narozená v Íránu v . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář