Výmluvný i beze slov

O tom, že Jimi Hendrix dokázal vyprávět příběhy jen prostřednictvím kytarového tónu, už se popsala spousta papíru. Dohledat lze řadu anket o „nejlepší“ z jeho sól. Jistě, hudbu měřit nelze a všeliká Top 10 muzikantských výkonů musíme vždy brát jenom jako hru, jako výsledek značně subjektivních úvah. Ale proč si takovou hru občas nezahrát.

Následujících deset sól bylo vybráno spíše vzhledem k jejich emocím a působení na posluchače než podle pofidérně kvantifikovatelných měřítek jako „rychlost, přesnost, neobvyklost frázování a stavby, množství tehdy nekonvenčních intervalů mezi tóny“. Ale určitě patří k tomu nejlepšímu, co kytarista za svého života vydal na oficiálních deskách. Z jednoduchého důvodu. Najděte v takto vymezené části diskografie pasáže, které by stály vyloženě za zlámanou grešli, že. Vždyť i tehdy, když šel Hendrix těžce pod svoji laťku, pořád zůstával géniem. Vizionářem třeba zrovna handicapovaným, ale stále majícím pořádný náskok. Což platí dokonce i pro legendární a legendárně přeceňované vystoupení na Woodstocku, kde se potýkal s únavou, extrémním opožděním svého setu, nesehraností rozšířené kapely, něčím na povzbuzení v krvi, stresem a okolním chaosem.

Star Spangled Banner

Woodstock: Music From The Original Soundtrack And More, 1970

Navzdory výše uvedenému, svérázná improvizace na téma americké hymny nemůže v přehledu zásadních kytarových sól chybět. Už proto, že ve své době provokovala k přemýšlení, což je ostatně jedním z úkolů opravdového umění. Ať už mínil Hendrix svým divokým, distorzním uchopením staroslavné melodie Star Spangled Banner impulzivní protest proti válečné politice svojí země, nebo svéráznou poklonu těm původním čistým ideálům. Nebo šlo jen o ulítlý okamžitý nápad ve smyslu „našich“ Samotářů: „Počkej, nech to, to je skvělá muzika… Ty jo, co to je za muziku?“

Foxey Lady

Are You Experienced, 1967

Když se ve své době ozvaly z éteru úvodní záhadné tóny Foxey Lady, přicházející jakoby z jiné kytarové dimenze, museli být posluchači paf. A co teprve, když nastoupila hutná energie riffu. Nemluvě o neprvoplánově frázovaném sólu, které i na krátké ploše dokáže tnout do živého. Jistě, ještě větší kytarové „UFO“ můžeme už na prvním LP The Jimi Hendrix Experience slyšet třeba ve hříčce 3rd Stone From The Sun (zmíněné i v souvislosti s textem). Jenže tam nejde ani tak o sólo v obvyklém smyslu slova, jako spíše o originální psychedelickou zvukovou koláž.

Přidat komentář