Na letošním festivalu Struny podzimu vystoupí 8. října evropská klavírní hvězda Leszek Możdżer (1971) se svým již téměř deset let působícím triem s basistou Larsem Danielssonem a bubeníkem Zoharem Frescem. Poslední vydanou Możdżerovou nahrávkou je však nečekané klavírní duo s veteránem jazzové avantgardy a s významným aktérem počátků free-jazzové scény Walterem Norrisem (1931–2011). Koncert, který album zaznamenává, se konal v berlínském jazzklubu A-Trane necelé tři roky před Norrisovým odchodem a dodatečné vydání na CD je nejen už vzpomínkou na muzikanta, který hrál s Charlesem Mingusem, Donem Cherrym, s orchestrem Thada Jonese a Mela Lewise (New Life, 1975) a dokonce s Ornettem Colemanem na slavném albu Something Else!!! (1958), jež pootvíralo dveře k ryzímu free jazzu. Norris je podepsán pod tuctem alb, pro nás jsou zajímavé tři tituly s Jiřím Mrázem: triové s basistou Aladárem Pegem Drifting (Enja, 1978) a bubeníkem Ronniem Bedfordem Stepping on Crecks (Progressive, 1978), a duo Hues of Blues (Concord, 1995). Nor-ris koncem sedmdesátých let dostal angažmá v SFB Radio Orchestra a stal se profesorem na berlínské hudební univerzitě. O dvě generace mladší Leszek Możdżer dnes patří k nejzajímavějším pianistům současné evropské scény. Jeho muzika koření v polském romantismu prezentovaném Chopinem, který je přítomný v soudobé hudební tvorbě polských skladatelů a interpretů, samozřejmě i jazzových a Możdżer se k němu stále vrací. Jako každý velký jazzman Polska se musel také přihlásit k dědictví Krzysztofa Komedy, což učinil skvělým albem jeho skladeb Komeda (ACT, 2011). Podobně jako Komeda se také Możdżer skladatelsky věnuje hudbě zeširoka, píše hudbu pro muzikály, divadelní inscenace, složil sborovou skladbu Missa gratiatoria. Úspěšně koncertuje po celém světě také sólově. Setkání Norrise a Możdżera na pódiu u dvou klavírů může působit dojmem nesourodosti. Nezapomínejme však, že se nacházíme na půdě jazzu, kde je možné vše – ovzduší předsudků bylo dávno vyvětráno. Tím spíše, že oba klavíristé jsou světu hudby velmi otevření a improvizační schopnosti mají bezbřehé. Album je sestaveno ze čtyř skladeb Norrisových, tří od Możdżera a doplněných Nefertiti, skladbou Waynea Shortera (ten rovněž přijede v rámci Strun podzimu 6. 11.) ze stejnojmenného alba Milese Davise. Możdżera stylově charakterizují jeho skladby Head Set Trance nebo Tsunami, v nichž romantickou dramatičnost prosvětluje často až optimistická zpěvnost. K vrcholům alba určitě patří Norrisův melodicky vyklenutý svižný Spider Man ze zmíněného duetního alba s Mrázem a geniálně stylově rozdováděné devítiminutové Postscript Blues, původně z Norrisova alba Love Every Moment (1993). Velmi zdařilé album v pestré náladě a překypující energií.
ACT Music/2HP, 2012, 51:17