WANG WEN: 100,000 Whys

Pelagic Rec., 2021, 62:30

Ne vše, co se na nás valí ze Země nebeského draka, má negativní konotace. My se soustředíme na moderní hudbu, kde už se delší dobu daří post rocku. Aby ne, vždyť primárně instrumentální hudba žánru nemá díky absenci textů takový „podvratně revoluční charakter“. Jednou z nejznámějších čínských akvizic tohoto ranku jsou bezpochyby Wang Wen. Šestice z šestimilionového přístavu Ta-lien na severovýchodu země existuje více než dvě dekády, na svém kontě má deset řadových alb, z toho poslední tři na renomovaném německém labelu Pelagic Records, na kterém vydávají i slavnější japonští souputníci Mono. S živou podobou hudby Wang Wen jsme se mohli seznámit dokonce na dvou koncertech na strahovské Sedmičce.

Soudě pouze podle posledních tří desek kapely – intenzivní kolekce Invisible City (2018), monumentálního díla Sweet Home, Go! (2016) a eklektické desky Eight Horses (2014) – je letošní novinka Wang Wen jejich nejintimnější nahrávkou. Intenzivní kytarovou podobu septet na novince 100,000 Whys částečně mění za sofistikovanější, elektroničtější tvář. Hned několik skladeb se bez dříve dominantních kytar obejde velkou část své stopáže. Ať už The Ghost, Wu Wu Road nebo Lonely Bird náhle bez kytarové clony můžeme více vnímat především dechy, které jsou s hudbou kapely neodmyslitelně spjaty, ale často slouží jen ke gradaci vypjatých částí kompozic. Také využití elektronických bicích je dalším krokem kapely do nového teritoria. Jinak se ale Wang Wen pevně drží post rockového rukopisu. Díky letitým zkušenostem ho ale díky jazzovým, syntetickým nebo chaoticky psychedelickým laděním šestice ohýbá do všemožných směrů, takže hodina novinky 100,000 Whys uplyne jako voda. Nadšené recenze přesto hlásají, že nejsilnější jsou Číňané v živé podobě, kdy do své hudby dokáží napěchovat extra porci energie. I díky nové desce si jejich příští zastávku v Praze nenechám ujít.

 

Přidat komentář