Washed Out: Purple Noon

Sub Pop/PIAS, 2020, 42:22

Po vydání minulé desky se zdálo, že zlaté časy Washed Out jsou minulostí. Projekt Washed Out producenta, skladatele a multiinstrumentalisty Ernesta Greena z Atlanty po ohromujícím chillwave startu prvních EP a debutu Within And Without začal nabírat jiný směr. Následující deska Paracosm představila Washed Out jako živou kapelu se spoustou živých nástrojů a psychedelickým feelingem, zatímco na třetí dlouhohrající kolekci Mister Mellow si Ernest vyzkoušel ve velkém cut-and-paste práci se samply a předtočenými zvukovými ukázkami doplněnými o animovaný obrazový doprovod.

O to větší je překvapení, že na letošní novince se Američan nečekaně vrací k chillwave kořenům. To znamená, že prim má znovu elektronika a melancholická, popově líná atmosféra. Na albu se projevila jak Greenova fascinace evropským středozemím, tak i zkušenost, kterou nabral při produkování debutu Sudan Archives. Řada recenzentů láme nad letošní novinkou hůl kvůli druhému vstupu do stejné řeky, jenže Green do ní vchází na jiném místě a odlišným způsobem. Zatímco průlomový debut si ujížděl na retro náladách spojených s tehdy moderními sedmdesátkovými polaroidovými odlesky, nové nahrávky spíše připomenou soulem politý pop Sade, ovšem v moderním, maskulinním podání. Elektronická kolekce znovu navodí letní bezčasí, kdy nejlepší činností je relaxovat na skládacím lůžku ve stínu cypřišů a cedrů.

Ernest se pak snaží, aby se melancholická atmosféra neohrála jemnou kombinací s dubem (Time To Walk Away, Reckless Desires) nebo akustickými instrumenty (singl Face Up jemnými ornamenty doplňují klarinet a perkuse, balada Game Of Chance je pak postavená na hře akustické kytary). Ano, letošní novinka Washed Out není tím posouvačem hudební historie, jakým byl před necelou dekádou právě debut Within And Without, na druhou stranu, síla rukopisu Ernesta Greena se nejvíce projevila znovu právě v chillwave poloze.

 

Přidat komentář