WAYNE SHORTER: Live At The Detroit Jazz Festival

Candid, 2022, 55:38

Poslední dekády před důchodem hrál Wayne Shorter se sestavou Danilo Perez, John Patitucci a Brian Blade. Na objednávku Detroit Jazz Festivalu 2017 ale udělal výjimku. Pořadatelé ho požádali o tři koncerty. Se zmíněným pravidelným kvartetem, dále s orchestrem (interpretace cyklu Emanon byla ovšem odložena kvůli počasí) a také s „jen pro ten dnešní den“ vytvořenou kapelou. Legendárního saxofonistu v ní měly doprovázet tři dámy, pianistka Geri Allen, basistka a zpěvačka Esperanza Spalding a bubenice Terri Lyne Carrington. Smutnou shodou okolností z ideálu tří sidewomen sešlo, Geri Allen před plánovaným koncertem podlehla rakovině. Na poslední chvíli ji nahradil Leo Genovese, dvorní pianista Esperanzy Spalding. Geri Allen přesto je na nahrávce přítomna. Nejen tím, že jí bylo věnováno celé vystoupení. Příležitostné kvarteto provedlo také její kompozici Drummer’s Song.

Nejzajímavější na albu ovšem je, že jde doslova o protipól k ostatním recentním Shorterovým nahrávkám. Místo sehraných muzikantů, znajících se za dlouhá léta skrz naskrz, tu máme čest s obsazením vystavěným na čiré intuici, které společně zkoušelo jedinkrát. Podle tiskové zprávy si čtveřice v den vystoupení přehrála pár témat, toť vše. Ale jestli je tím komunikace mezi vrcholnými hudebníky o něco „horší“ si netroufám odhadnout. Ta nahrávka zní prostě fantasticky. Ať už čtveřice s autorským vkladem převážně Esperanzy rozvedla Shorterův motiv Endangered Species, původně čtyřminutovou úvodní skladbu alba Atlantis (1985), do jednadvacetiminutové suity bez hluchých míst, mnohem zajímavější než v originální verzi. Nebo se pustila do Nascimentovy písně Encontros e Despedidas. Lze jen spekulovat, kam až by se tahle sestava mohla dostat, kdyby jí byla dána delší životnost. Jak dobře si Wayne a Esperanza rozumějí ostatně ukázala opera Iphigenia. Ale už „zázrak jedné noci“, naštěstí po pěti letech vydavatelsky zvěčněné, stál za to.

Přidat komentář