Wichita Recordings

wichitaMožná i díky tomuto seriálu je možné si uvědomit důležitost labelu Creation Records. Jak už jsme si zde řekli před pár měsíci, Alan Mc-Gee vychoval pro hudební scénu Jeffa Barretta, který roku 1990 založil Heavenly Recordings. V novém miléniu mu pravou rukou byli Mark Bowen a Dick Green. Ti se, když Alan v roce 1999 nečekaně oznámil ukončení činnost vydavatelství, po pár týdnech sešli v hospodě a rozhodli se, že zkusí založit vlastní vydavatelství. V roce 2000 se na hudební mapě vyloupl label Wichita Recordings a velmi rychle si zjednal na těžkém britském trhu respekt. Ten požívá i v době svého patnáctého výročí, které oslavil na konci minulého roku.
mejdanKde se ona pověstná díra na trhu objevila? Na přelomu milénia v Anglii vládla indie elektronická horečka. Introvertní muzikanti s laptopy zaplavili média i pódia hromady klubů. Britpop pomalu zemřel a vyjít ven s kytarou byl poměrně odvážný krok. Na druhé straně Atlantského oceánu ovšem vládla jiná situace. Zdejší scéna byla už delší dobu těhotná a po letech strádání začala rodit jednu výraznější indie rockovou partu za druhou. Mark s Dickem se do rodící se vlny zamilovali a rozhodli se, že teď nastal čas připomenout rockové kouzlo skrze americké mládí. „Conor a Robb z labelu Saddle Creek nám věřili od prvních vyměněných e-mailů. V době, kdy jsme jim napsali, že bychom rádi licencovali tehdy vycházející třetí řadovku Bright Eyes nazvanou Fevers And Mirrors, jsme neměli ani všechny potřebné náležitosti k vedení vydavatelství,“ dodává s odstupem času Mark Bowen. Vedle kapely Conora Obersta se ostrovní publikum prvně seznámilo skrze agilní mladý label s talenty Yeah Yeah Yeahs, My Morning Jacket nebo The Bronx. „Když jsme začínali, chtěli jsme rychle něco vydat. Věděli jsme, že nemáme čas piplat nějaký talent od prvních krůčků ve zkušebně. A tak jsme obrátili svoji pozornost k americké scéně a zjistili, že je zde vitálnější indie podhoubí než se skrze domácí média zdálo. Pak jsme si vzali do ruky kalkulačku a čísla hovořila jasnou řečí – rozhodli jsme se na začátku našeho fungování licencovat americká dlouhohrající alba. Stálo nás to méně peněz, než kdybychom vložili investici do vydání zbrusu nového dvanáctiplacového vinylu anglického talentu. To byla jediná cesta vpřed,“ uzavírá monolog Markův společník Dick Green. A byla to cesta nesmírně úspěšná. Mladé obecenstvo v té době už nečetlo pouze domácí tisk zaměřený na hudební scénu. Velkou pozornost začalo věnovat i americkým portálům, jakými jsou Pitchfork, Stereogum, Tiny Mix Tapes nebo AllMusic. Ty samozřejmě referovaly primárně o domácí scéně a jako čerstvé informační portály se soustředily na rodící se hvězdy nezávislé scény.
Poté, co si Wichita Recordings pojistil americkými licencemi záda, vrhnul se na domácí pečlivý skauting v duchu, jaký pánové praktikovali už v dobách labelu Creation. A i zde byli brzy velmi úspěšní, neboť pro hudební scénu objevili The Cribs, Bloc Party a třeba později Los Campesinos!. Právě mimořádný úspěch veselých indie rockerů Bloc Party umožnil šéfům přibrat k ruce Bena Wilemana a zařídit si po čtyřech letech fungování první kancelář vydavatelství. Prodejní úspěchy a následně i vlna pozitivní kritiky na počínání The Cribs usvědčila šéfy v tom, že spíše než našeptávání druhých je třeba věřit vlastnímu úsudku. „S The Cribs nechtěl mít v jejich začátcích nikdo nic společného. A když jsme se rozhodli je vzít pod svá křídla, každý si klepal na čelo, jak brzy si s nimi spálíme prsty,“ prozradil portálu The Skinny Mark Bowen. Zasloužilá folková instituce Jenže už druhá deska The New Fellas spustila doslova mánii a brzy nato kapela poprvé vyprodala legendární sál v Brixton Academy. A to už vůbec nemluvíme o šoku, kdy se regulárním členem kapely na tři roky stal ikonický Johnny Marr z The Smiths. Rooster labelu byl od začátku velmi eklektický, přesto se zde dařilo především rockovým svěřencům labelu. Velkým průlomem bylo ale licencování debutové desky brooklynských bohatýrů Simian Mobile Disco prezentující se lehce retro elektro disko soundem a la LCD Soundsystem. Na druhou stranu ve stejnou dobu vsadili šéfové také na dvojici sedmnáctiletých Švédek First Aid Kid, která zaujala fanoušky svým pojetím odkazu The Everly Brothers. Americký importní příval s lety neustával. Wichita Recordings prezentovali evropskému publiku psychedelické folkaře z Filadelfie Embers, hardcore punkery z Los Angeles The Bronx, brooklynské indie rockové vlčáky Clap Your Hands Say Yeah i ze stejného města pocházející, těžce uchopitelné tvrďáky Les Savy Fav. A to vůbec nemluvím o fenomenálním indie rockovém duu The Dodos! A to už se dostáváme do současnosti.
Kdo je, kromě těch, které jsme už jmenovali dříve, vlastně dnes tváří Wichita Recordings? Začneme hipsterskou senzací Waxahatchee, která ale má kouzlo i pro ty muže, kteří nepotřebují mít dlouhý vous. Jejich lo-fi písničkaření má vždy silný nápad. Když už jsme u garážového feelingu, pak přihodíme skejtpunkové frajery z Los Angeles Fidlar a noiserockové gentlemany z Ohia – Cloud Nothings. Retro vlnu shoegaze zachytili Cheatahs pevně za pačesy, ale na letošní desce Londýňané posunuli svůj rukopis blíže čistému rock’n’rollu. Nadějným synthopopovým objevem se jeví Oskar. Folk punkovým dlouhohrajícím debutem se loni pochlubili Girlpool, jemnějším akustickým soundem pak Meg Baird nebo Peggy Sue.
Label, i když dosáhl opravdu velkých úspěchů s řadou kapel, zůstává i po patnácti letech činnosti skromnou firmou o čtyřech zaměstnancích. I oslava kulatin se nese v tomto duchu. Přes rok se vydavatelství připomnělo několika menšími akcemi především na britských ostrovech, ale i v New Yorku, na závěr loňského roku pak připravilo dva větší večery. Na prvním vystoupení 29. října v Islington Assembly Hall vystoupila naděje Theo Verney a už zmiňovaní Waxahatchee. O necelý měsíc později, to znamená v neděli 22. listopadu, pak rozjuchaným hvězdám Los Campesinos! předskočila popová naděje – Oskar. V letošním roce hodlá Wichita Recordings pro hudební scénu objevit znovu pár nadějných nováčků. Prvními z nich jsou indie rockeři z amerického města Athens – kvartet nazvaný Mothers. Přejeme do budoucna hodně zdaru!

Přidat komentář