WOBBLER: From Silence to Somewhere

Norský klávesista a skladatel Lars Fredrik Frøislie je velmi zaneprázdněný muž. Krom svých Wobbler, kteří skoro dvacet let požívají v progrockových kruzích stabilně dobré pověsti, se angažuje v podobně stylově zaměřených White Willow či Opium Cartel, severský folklór morfující pod psychedelickou maskou v bandu Tusmørke a pár dalších projektech. Co se týče jmenovaných kapel, ty trpí u svých nahrávek velkou nekonzistencí kvality, je tedy nabíledni, že Frøislie dává největší porci tvůrčí energie a muzikantské duše právě domovským Wobbler. Nikam s veřejnou prezentací svých nápadů nepospíchá, nechává si je v sobě i v kapele dostatečně „zažít“, fragmentům i celým skladbám dává poměrně dlouhý čas rozkvést a dozrát. Od založení v roce 1999 nahráli první album Hinterland až o šest let později a za dosavadní kariéru vydali včetně nové desky, vydané 20. října, pouhá čtyři alba. From Silence to Somewhere vychází po šestileté odmlce, která byla zčásti vynucena výměnou na postu kytaristy. Po předchozím výtečném albu Rites at Dawn odešel zakládající člen Morten Andreas Eriksen a nová mladá kytarová krev Marius Halleland se musela řádně a kompatibilně do Wobbler propojit. Začali tím pádem pracovat i s novou energií a novým zvukem. Žádné hrrr, pěkně postupně pozvolna srůstat. Nutno podotknout, že Frøislie nikdy nepracoval s digitálními nástroji ani technologiemi. Používá zásadně, krom klasických akustických, analogové klávesové instrumenty z dřevních dob progrocku: hammondky C3, mellotron jakož i jeho elektromechanického předchůdce Chamberlin, ARP Pro Soloist i Axxe, piano Wurlitzer 200, Hohner klavinet D6 nebo elektrické smyčce Solina. I nahrávání From Silence to Somewhere probíhalo ryze analogovou cestou na vícestopé magnetofony. Zvuk je tím krystalicky čistý, ovšem s „plností“, kterou digitální technologie jen málokdy dokáže kamuflovat.

Hudba i zvuk Wobbler obsahuje zřetelné inspirace v canterburské scéně 70. let, případně kapel typu Gryphon nebo Gentle Giant, ovšem bez jakéhokoli okatého opisování. Řečeno architektonickou mluvou – ani náhodou nestaví cosi jako tzv. podnikatelské baroko, naopak oživují starobylé, krásné a cenné památky o nová témata, nové zvuky, s citlivostí velmi starostlivých potomků. Není to retro ani revival ani „nová stará škola“, ale jistě evokují stejného ducha i ideály svých takřka posvátných předků. Jako u starých domů dnes – mají podobnou formu, ale různé základní funkce. Před okatou velkolepost staví obecnou hodnotu. Čtyři skladby, z nichž druhá – dvouminutová Rendered in Shades of Green – je tichým vstupem do hlavní části překrásného chrámu, jsou coby stavby vzrušující, vrstevnaté, nepředvídatelné, soustředěné, atmosférické. Jsou to spíše cesty než písně. Navzdory mnoha posunům a změnám, k nimž dochází v rámci každé ze tří dlouhých kompozic, se naprosto přirozeně a plynule pohybujeme dále do nitra. Od hříček se spinetem, flétnami a basklarinetem, cembalové běhy ochucené dotekem flamenca, přes zpěvný, melancholický i důrazný hlas průvodce až k monumentálním klenbám s pastorálním chórem a sborem krumhornů. From Silence to Somewhere je mým adeptem na album roku.

 

Karisma Records, 2017, 47:52

Přidat komentář