Wovenhand: Star Treatment

wowenAlbum měsíce listopadu
Někdy je až komické, jak David Eugene Edwards schytává opakovaně nálepky typu „rockový kazatel“, i přestože je zároveň toto klišé pochopitelné neboť vychází z všeobecně známých křesťanských postojů a často deklarované víry někdejšího frontmana 16 Horsepower. Jenomže když to rozbalí na novém albu hned v první skladbě naplno tak, že už po několika vteřinách je tam, kde i třeba Neil Young bývá po pěti minutách pozvolné gradace, je více než jasné, že v tom vlastně žádná nadsázka není. Hned v následující písni totiž šamansky lká takovým způsobem, že by mu i nebožtík Jim Morrison mohl závidět. A i zbytkem nahrávky se pak jako propojovací linka vine příslovce „intenzivně“ – na celém albu prostě není skladba, u které by bylo možno váhat, zda si všichni zúčastnění ponechávají nějaké rezervy. Dobře se to doplňuje s pověstí, jakou mají jejich koncerty, u kterých je téměř nepravděpodobné, že by je odehráli na půl plynu jen proto, že třeba zrovna nemají svůj den. Ty písně jsou fatální, ne nepodobné rituálům, plné metafor, vykoupení i zatracení. Odkazují k rockovým kořenům, blues i americké country přirozenosti, a ukazují, jak stále tenhle bytelný fundament zůstává inspirující a nevyčerpaný.
woven-handEdwards dopředu avizoval, že album bude pojato koncepčně. Navzdory tomu, že podobná tvrzení se nám nějak podezřele vracejí do módy, a že u poloviny takto označených nahrávek onen koncept spíše jen tušíme, stále častější je naopak stav, kdy si nejsme jisti ani tím, že v tom má jasno sám autor: bůhví, co měl asi Edwards na mysli, když mluvil o tom, že leitmotivem alba je „lidská fascinace noční oblohou“.
Co naopak je jasné od prvních minut, že se jedná o nahrávku nejen magicky temnou, ale znatelně hutnější a tvrdší než dříve. Nabízí se hypotéza, že byl frontman „nakažen“ formací Marriages, se kterou loni Wovenhand absolvovali společné jarní turné, v rámci kterého zavítali i do Brna, a ve které působí členové post-metalových Red Sparowes. Není to natolik převratná proměna, jaká byla ke slyšení u Chelsea Wolfe na jejím albu Abyss (vydaném v USA na stejné značce Sargent House), ale na to, aby se o skupině a jejím novém albu najednou začalo psát i v médiích věnovaných nejtvrdším rockovým odnožím, to stačilo. Pozadu mimochodem nezůstal ani Metal Hammer.
Wovenhand letos slaví patnáct let své existence. Jestliže jejich první alba ještě zvolna pokračovala v linii 16 Horsepower, postupně procházeli proměnou až k současné podobě, těžké a temné jako bouřkové mraky, ze kterých i občas zahřmí. A to, co bylo patrné už na minulém albu Refractory Obdurate, bylo dokonáno na Star Treatment.
Už to není ona dřívější „další reinkarnace Johnnyho Cashe“, jak také byl Edwards titulován. Mísí se tu pocity „na hraně“, připomínající záchvaty zuřivosti, intenzita Swans, odkazy na biblická témata, jak je známe z Caveovy knihy A uzřela oslice anděla, přesvědčenost PJ Harvey, ale také apokalyptičnost Birthday Party, mohutnost post-metalových part jako jsou Russian Circles, divokost Stooges i pouštní magie Grateful Dead. Nenápadná drobnost, že na klávesy na albu hraje Matthew Smith, v minulosti opora Crime and The City Solution, dokresluje výslednou chuť jak mátová ozdůbka na zákusku. To vše se slévá do sugestivního vyznění, atakuje posluchačovo vnímání, surově a někdy až nezastíraně primitivně, aby ho se závěrem nahrávky vyplivlo zcela vyždímaného. Je v tom ale zároveň pocit katarze a radosti; to album i přes veškerou melancholii a temné podtóny není ani v nejmenším depresivní. Po doznění poslední skladby se dostavuje podobný pocit, jako po vynoření z hloubky, kde jste při potápění zůstali déle, než je zdrávo. Lapáte po dechu, ale jste šťastní a uvědomujete si krásu kolem.
Někdy je určitě výhodou, že UNI nemá hvězdičkové ani procentuální hodnocení. Nemusím si totiž zoufat, že čtyři a půl hvězdičky je v tomto případě málo a rozhodovat se mezi devadesáti pěti a devadesáti šesti procenty. Wovenhand zkrátka nejen nahráli fantastické album, ale i dokázali svůj už tak kultovní status posunout ještě o kousek dál.

Sargent House / Glitterhouse, 2016, 53:48

 

Přidat komentář