JG Thirlwell toho za svou hudební kariéru dokázal už docela dost. Nejen se svým hlavním projektem Foetus, který vede nepřetržitě od roku 1981, ale také jako Steroid Maximus, Manorexia, Wiseblood nebo Flesh Volcano. Teď přichází na řadu mistrův nový pseudonym – Xordox. I jeho totiž dostihl temný virus synthwave, které mezi posluchače vrací nálady elektronických soundtracků první poloviny osmdesátých let. Soundtracků, které na rozdíl od pozitivně naivního futurismu elektroniky předchozí dekády přinášely spíše depresivní dystopické vize společnosti, která sice má k dispozici špičkové technologie, jinak ale se v oblastech lidských práv, 
čistoty životního prostředí nebo vztahů mezi lidmi posunuje spíše k horšímu. Vzpomeňme alespoň na Blade Runner, který Vangelis doprovodil asi nejtemnější muzikou, kterou kdy vydal. Stranou nejsou ani témata tehdejších, dnešním pohledem primitivních počítačových her. Ani současní představitelé synthwave, jako například Perturbator nebo S U R V I V E (ti jsou zčásti zodpovědní za klíčový soundtrack k seriálu Stranger Things, který oblibu žánru neskutečně nakopl), nepředkládají fanouškům žádný jásavý materiál. Analogové syntezátory kopírují náladu hudby k hororům Johna Carpentera a ani Thirlwell s Xordox nepřináší materiál vhodný k relaxaci. Pokud nás projekty jako Oneohtrix Point Never nebo James Ferraro připravovali se svým hypnagogickým popem na návrat osmdesátkové elektroniky, pak dnešní revival plný hutných chemických basů, vrnivých syntetických podkresů a rozkolísaných melodických linek připomíná, že nálada osmdesátých let s Damoklovým mečem studené války se nápadně podobá současnosti. Hudebně Neospection předkládá instrumentálky, které nikam nespěchají. Výrazné sekvencerové linky přispívají k navození atmosféry těhotné očekáváním. Co se v dalších momentech strhne? Vesmírný koráb se pomalu posunuje po oběžné dráze a my všichni čekáme, až se na obzoru vyřítí protivník, který zahájí všemi očekávanou bitvu. Neznámý řidič se blíží do města vyřídit neodkladnou záležitost a je jasné, že to nebudou složenky na poště. Xordox na rozdíl od žánrových kolegů nemá potřebu užívat automatického bubeníka, ani katarzi zprostředkovávat skrze klišovitá kytarová sóla. Spíše nedořečeně opouštět scénu ještě předtím, než se mela doopravdy spustí. Většina raného sci-fi filmové historie dnes působí z mnoha důvodů legračně. Synthwave, stejně jako sci-fi klasiky typu Vetřelec nebo Věc z osmdesátých let neztratili nic na své atmosféře a síle výpovědi. Ano, v albu Neospection najdeme hromadu odkazů do minulosti k hudbě právě Johna Carpentera nebo dnes neznámým MIDI jezdcům z počítačových her osmé dekády. Zároveň ale Thirlwell dokázal do osmičky kompozic dostat i současnou náladu ve společnosti. Teď už je jen na posluchačích, jestli ho nakopnou nebo dostanou do kolen.
Editions Mego, 2017, 55:07