YUMBO: The Fruit Of Errata

Morr Music, 2021, 86:26

Berlínský label Morr Music měl krom podpory domácích umělců vždy slabost pro hudebníky dalších destinací – Islandu a Japonska. Se svým posledním nosičem znovu míří do Země vycházejícího slunce a to konkrétně za Koji Shibuyou a jeho spoluhráči z kapely Yumbo. Ti fungují od roku 1998 a na svém kontě mají čtyři řadová alba a nepřeberné množství singlů a EPček. Výběr z diskografie DIY pop kapely nás zavede na podobné území jako tvorba známějších Tenniscoats nebo Shalal Hash Baz. To znamená do pokoje, kde v domácké atmosféře hraje velké množství muzikantů výrazně chytlavou muziku, pojatou rozmáchlými, ale technicky nedokonale nasnímanými aranžemi (v pokojíčku hrají klavír, kytara, baskytara, bicí a často i řada dechů nebo smyčců), tu a tam odehrané s řadou intonačních nepřesností. Nutností je samozřejmě civilní, až introvertně pojatý zpěv v rodném jazyce.

Kompilace The Fruit Of Errata nás probírá prvními kroky kapely (A House nebo September Song), kde je silný rukopis Yumbo už jasně čitelný, i mnohem suverénnějšími nahrávkami z poslední doby (Umbrella People nebo The World Exists). Zatímco u kapel západního střihu by hráčské handicapy byly počítány za neodpustitelný hřích, Japonci, i díky niternosti jejich tvorby, tento nedostatek dokážou překlenout hřejivostí zvuku a neodbytným pocitem, že k takto pojaté muzice tu a tam nějaká drobná chyba patří. Yumbo vyráží pochodovou chůzí do ulic jako zaprášený orchestr Armády spásy (titulní skladba), jindy jejich písničky se záplavou smyčců evokují doprovody filmů francouzské nové vlny. Připodobnění soundu Yumbo k řadě undergroundových kapel britského hnutí C86 jako The Pastels, raným Belle & Sebastian nebo k podobně domáckému hraní Hm… (bez těch chyb) není od věci.

Až budete mít potřebu okolní negace vyvážit hřejivou popovou muzikou vzdálenou vykalkulovanosti současného popu, zkuste výběr japonských Yumbo. Jejich nakažlivě pozitivní muzika je aktuálně potřeba jako sůl.

 

Přidat komentář