Z přízemí: Čtvrt na smrt

Přiznám se, že již léta si v praxi ověřuji teorii, že už podle názvu se často dá dobře odhadnout, jakou hudbu bude dotyčný soubor provozovat a často i jaký má názor na svět. U skupin pojmenovaných Slza či Poetika asi nepřekvapí, když mají blízko ke kýči, formace s názvem Punk Floyd asi nebude hrát jazz, ale přesto bude mít nespíš kladný vztah ke klasickému rocku, Extreme Noise Terror určitě nebudou nyvě lkát ukolébavky a soubor s názvem The Honzíci sotva překvapí tím, že má rád trampskou hudbu a nebere se až tak moc vážně… Co si ale myslet o názvu Čtvrt na smrt? Jsou to nihilisté nebo naopak vyznavači sarkasmu, možná až příliš nad věcí? Nakonec to ale není tak podivné, jak by se mohlo zdát – jde totiž o citaci verše z básně Jiřího Charváta „…čtvrt na smrt / a furt to nestačí / co tě nezabije / to tě zmrzačí….“ To bychom ale trochu předbíhali…

Ústřední osobou je zpívající básník Jan Vacík a počátky všeho sahají do první poloviny roku 2019. Tehdy mu totiž po několikaleté hudební pauze konečně došlo, že bez muziky je život o dost chudší. „K hudbě mě od malička vedli rodiče. Je mi třicet, takže se jí věnuji už pětadvacet let, protože už v pěti letech jsem začal hrát na flétnu, kterou jsem později vyměnil za trumpetu,“ vypočítává Honza. „V pubertě jsem začal psát texty a působil jsem jako trumpetista a zpěvák punkrockové kapely Airbag. Blbnul jsem taky s baskytarou, ale nikdy jsem se na ni pořádně nenaučil. Po přechodu na vysokou jsem si dal od muziky několikaletou pauzu, dokonce jsem prodal většinu nástrojů. Nicméně to nešlo vydržet. Na náhlej popud jsem si koupil akustickou i elektrickou kytaru, zvukovou kartu a pár mikrofonů a definitivně jsem propadnul psaní a produkci hudby.“

Přiznám se, že již léta si v . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář