Z přízemí: Inau

Na samotném začátku byla jedna příznačná výzva: na letním festiválku Silver Rocket Summer Slovo v roce 2011 dostali vedle už zavedených interpretů Bonuse, OTK či Arana Satana prostor i muzikanti ze spřízněných kapel, aby přišli s vlastními nápady. V programu se díky tomu objevilo i jméno (nebo možná jen sarkastický popis chystané události) Hodina pravdy. V podobě rapující dvojice ho reprezentovali přátelé „Jožin“ alias „Pepi“ Holub, jinak baskytarista Kontroll, a Michal Milko z tehdejší kapely noar+is+, současně tvořící pod nickem Bolehlav. Šlo o premiéru a derniéru zároveň, ale semínko zůstalo zaseto: „Michal pak neměl zájem pokračovat, takže jsem v tom zůstal sám,“ vzpomíná Josef. „Některý skladby jsem si pak přenesl i do Inaua. Třeba Mouchu. Chtěl jsem něco sdělovat i jinou formou, než je ta ultraúsporná v Kontroll. Český hiphop mě bavil do chvíle, než se to celý zacyklilo. Chtěl jsem mluvit o tom, co vidím, cítím, o čem přemejšlím. Netvrdím o sobě, že jsem raper nebo hiphoper. Jen jsem si vypůjčil a po svým použil tu formu.“
Právě skutečnost, že vychází z úplně jiných kořenů a zkušeností – nevyrůstal na sídlišti a dokonce ani není z velkého města – má na skladby dost podstatný vliv. Žádné oslavy bohémství, hra na americké drsňáky z ghetta, gejzíry vulgarit. Nejde tu o flow, na které si „opravdoví“ rapeři poměrně zakládají, a už vůbec ne o ventilované ego. „Mám hip hop rád. Ale potřebuju něco, co vybočuje, co je nějakým způsobem divný. Tak to mám obecně. Rajcujou mě úchylky.“ Jen těžko se vyhnout myšlence, co na jeho snažení asi říkají tradiční hiphopeři, a zda mu to třeba dávají „sežrat“, že jim fušuje do jejich svatého rajónu… „Zajímá mě každý názor, který má hlavu a patu,“ říká otevřeně. „Už jsem o sobě slyšel leccos. Třeba že jsem jako Leoš Mareš. Ale to je přesně ten typ názoru, který je mi volný. Naopak když někdo přemýšlí a vnímá, rád si to poslechnu. I když mi třeba dá za uši.“

 

Podobně, jako se jeho bratr Vít vedle Kontroll stal i součástí OTK, i Inau si jde svojí cestu, do jisté míry nezávisle a vedle mateřské kapely. Občas se s ní dokonce i protíná při společných vystoupeních. Rámcově totiž nepřekvapivě platí, že se pohybuje především na těch samých punkových pódiích. „Většinou hraju na svý scéně, ale kdykoli je možnost vystoupit někam ven, jdu do toho. Nechci bejt zavřenej někde v ulitě. Je třeba ,vystúpit zo svojej komfortnej zónyʻ, jak řiká Rytmus.“

 

První vlastní vystoupení si odbyl v Plzni, a těch dalších poměrně rychle přibývalo. Užil si festiválky, jako byl ten s příznačným názvem One-Man-Pičus Fest, v roce 2014 absolvoval část turné s americkým kolegou, který si říká SIMS, o rok později si to zopakoval – jen v pozici hvězdy večera byl tentokrát opět americký Bleubird. A stejně postupně, jako se nenápadně vynořoval koncertně, vyvíjel svou diverzní činnost i v domácím studiu. Už na začátku v roce 2012 se objevila půlhodinová debutová nahrávka Lunochod, šířená jen v digitální podobě. O rok později následoval Zloděj, na kterém si zahostoval i spřízněný Edosh, zatímco jeho protagonista zase vypomohl na debutovém albu dua Mermomoc. I druhá nahrávka byla k dispozici v digitální formě, ale zároveň si k ní Inau vymyslel kreativní bonus – jednak si k nahrávce každý posluchač mohl vyrobit svůj vlastní obal, a jednak obdržel od tvůrce nabídku, že může nahrávku sám umístit na jakýkoli nosič – CD-R, kazetu či například flash disc – a vyměnit ji s ním za jinou. V naléhavosti se pak reakce rozplývaly pochvalami a nerozpakovaly se skladby přirovnávat ke známějším WWW či nadšeně rozebírat „prorocké“ a nekompromisní texty.

 

Ty kritizují konzumní chování, zaobírají se bezvýchodnými situacemi, a například skladba Kopyrajt reaguje na aktivity sdružení OSA. Aktivismus a angažovanost totiž vidí Inau pro svou tvorbu jako opravdu důležité: „Jsem pro! Hrál jsem jednou na demonstraci, kam mě pozval Tadeáš Polák a bylo to skvělý. Benefity, koncerty, vytváření nějakýho svobodnýho prostoru v tom našem undergroundu, to bude nejspíš můj aktivismus. A ozvat se proti věcem, který se ti nelíběj, to je potřeba.“ Záběr jeho textů je ale mnohem širší, a nebojí se ani méně konkrétních a co do platnosti obecnějších úvah. „Motivů je víc, ale v zásadě se asi opakují. Svoboda, chuť do života, příroda a samozřejmě láska. Je to taková moje sebereflexe, by se dalo říct. Můj život. Přemýšlím, žiju, cítím, mluvím.“ Přesto to není tak, že by texty vyzdvihoval nad beaty a rytmickou složku. „Ta je důležitá hodně. Na svoje bubny se mi skládá text asi hůř, než když mi věnuje někdo něco z venku. Teď mám v plánu si nejdřív nahrát text do metronomu, a hudbu dodělat až posléze. Uvidíme, co z toho vyleze.“
Na třetí „album“ si museli posluchači počkat až do letošního roku. Desítka skladeb s názvem zavánějícím sarkasmem Život je krásný, se dočkala nejen opět digitálního formátu, ale poprvé i regulérního vydání ve fyzické podobě na kazetě – kde jinde, než na domovské značce Silver Rocket. „Baví mě na tom ta posloupnost. Krůček po krůčku směřuju k vinylu coby králi nosičů. Zásadní rozdíl je tentokrát i v tom, že se to celé nahrávalo v Jámoru, a Ondřej Ježek tam zanechal svůj otisk i jako tvůrce.“

 

Budoucnost si prý Inau nijak neplánuje, aktuálně prý mají přednost Kontroll, kteří se po letech hraní v duu rozrostli o kytaristu. A co že vlastně znamená ono slovo, které si Josef Holub vybral pro zvukomalebný název? „Inau je In a Aut zároveň. Žádný trendy, žádná móda. Pařez, kterej si jede to svoje, hehe. Nijak jsem o tom nepřemejšlel, našlo si mě to ve snu. Proto je to Inau z Měsíce.“

Přidat komentář

1 komentář u „Z přízemí: Inau

  1. A to jste ještě neslyšeli duo Obřízek! Kreativita se rozpíná. 😉