Z přízemí: Katastr

Táborská scéna bývala pojem. Vlna, kterou kdysi vzedmula skupinka Američanů, usídlená v periferním bývalém mlýně, zvaném C.E.S.T.A (neboli Cultural Exchange Station in Tábor), jejímž jádrem bylo zběsilé jazz-corové duo Sabot, ovlivnila celou generaci mladých nadšenců a inspirovala po skoro dvacetiletí řadu místních, personálně často propletených muzikantsky i žánrově inovativních spolků. Zatímco organizátorsky místní navázat na tradici dokázali, hudebně táborská scéna spíš skomírá a většinu kapel vzal čas. Některé, jako Sunshine či Deverova chyba stále zůstávají v historii české alternativní scény výraznými legendami a důležitými pojmy, jiné jako Gaffa, Some Other Place, Blank či třeba Ladies Swim už jsou dnes jen součástí historek pamětníků. Sabot či Veena se údajně nacházejí v pouhé hibernaci a pomyslný prapor, na kterém by nejspíš nechyběla pavéza či vůz vozové hradby, stále nesou křehcí Kalle a pak už jen růžky vystrkující projekty nejmladších následovníků. A někde mezi nimi se – viditelně prakticky bez ambicí – vylouplo duo Katastr. Ač relativně nové, skrývající tváře víc než známé…
Kytarista Patrik Kučera, řečený Tygr býval vždy v centru dění. Nejenže figuroval v sestavách Night, Blank, a především Waawe a jejich nejprve vedlejšího projektu a později dotaženějších následovníků, mj. asi nejlepšího space rocku u nás s minimalistickým názvem C (se kterými opakovaně objel Evropu). Léta také patří ke kmenovým postavám komunity Free Dimension, svého času fungující i jako vydavatelská značka a hlavně léta pořádající malý, ale zásadní festiválek FreeDim Fest. V Katastr ovšem překvapivě svou kytaru po letech odložil, a obklopil se rozličnou elektronikou. „V mém případě jde vlastně spíš o návrat,“ vysvětluje Patrik. „Souběžně se začínajícími Waawe, což byl asi tak rok 1996, tedy ještě dávno před C, jsem se věnoval i elektronické hudbě, tenkrát pod názvem Toxicky Boom. Jednalo se – díky technickým možnostem v té době – o studiový projekt. Vznikly dvě demonahrávky, plus pár remixů pro spřízněné kapely, pak to usnulo… Posledních pár let s kytarou už pro mě bylo čím dál míň zábava. Jednak jsem se asi vyčerpal po tvůrčí stránce, ale hlavně, a to je s tím spojené, díky malé frekvenci zkoušení a živého hraní jsem při hraní na kytaru nebyl dostatečně uvolněnej. Takže už mi to prostě nešlo jako dřív. Druhá věc je, že posledních pár let jsem se stejně snažil z kytary dostávat víceméně syntetický zvuky, a tak mi přišlo jednodušší používat rovnou elektronický nástroje.“ Druhým do party se stal bubeník Jan Svačina, obecně zvaný Sváča, opora Veeny, dlouhá léta aktivní u Please The Trees a relativně nedlouho pak i sedící za bicími u Slut. „V Katastr je pro mě zásadní tvůrčí svoboda,“ vysvětluje Sváča, co ho na rozdíl od ostatních skupin, kde bubnuje, na žánrově poměrně odlišném projektu baví. „Je to jediná kapela, kde hraju od jejího začátku a kterou jsme si tzv. upekli sami.“

Táborská scéna bývala pojem. Vlna, kterou kdysi . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář