Nabízí se otřepané pořekadlo o ovoci nepadajícím daleko od stromu. Jan Burian ml. sbíral zkušenosti spolu s bratrem Jiřím (dnes Republic of Two či Kapitán Demo) v průběhu devadesátých let v kapele Jatka č. 5 či později se svým otcem pod nickem Jan Amos. O tom, že ho pouze tradiční hudební formy poněkud neuspokojují, pak jasně vypovídala nejen spolupráce s tanečníkem Minem Tanakou či holandskými Dogtroep, ale od roku 1996 i další projekt Envoi. Zde už se vedle všech forem hudby věnoval i divadlu, scénografii i světelnému designu. V roce 2007 začal postupný přerod v multimediální těleso Kyklos Galaktikos: vedle Buriana u toho byl i Jaroslav Hrdlička.
Přesto nějaký čas zůstalo u ojedinělých projektů, jakým byla například experimentální deska Mataiotechnia. Jako samostatná a koncertně fungující skupina, kdy se základ tvorby opět trochu více posunul od taneční scény k hudební, formace vystupuje od jara 2011. Postupem času dvojici doplnila ještě herečka Johana Matoušková (později známá i z televizního pořadu Kombo nebo filmu Místa).
Trio pod názvem Kyklos Galaktikos debutovalo zcela nenápadně: na začátku zimy 2011 se na webových stránkách skupiny objevilo volně ke stažení album Osa dobra, u kterého všichni váhali, mají-li ho vůbec považovat za regulérní desku. „Osa dobra se asi jen těžko zbaví nálepky kuriozity a recese. A to i přesto, že sice komerční rapovou kulturu ironizuje, není to však její hlavní záměr, takže texty kolaborují od těch filozofujících až k dadaistickým hrám,“ zamýšlel se kupříkladu Jakub Koumar na stránkách FullMoonzine. Právě nejednoznačnost trojici vynesla pověst jednoho z nejzajímavějších projektů na tuzemské scéně, přirovnávání k WWW a především respekt, podložený i energickými a nevyzpytatelnými koncerty. Zběsilost a ledové beaty u dýdžejského stolu s elektronikou poskakujících aktérů se navíc proplétaly se sarkastickým humorem, takže vystoupení nepostrádala veselí ne nepodobné tomu, jaké se odehrávalo i třeba na setech Midi Lidí. Snad proto se trio objevilo i na tak nečekaném místě, jakým byla televizní Medúza.
Kyklos Galaktikos se zkrátka ani v nejmenším v ničem neomezují. Inspirace čerpají nejen z hip hopu, ale i z experimentální elektroniky, noisu nebo moderní vážné hudby. Někdy vše sklouzlo až někam k performanci se slovy, Petrem Vášou označované za fyzickou poezii, kterou jen na druhé koleji doplnil hudební podklad, jindy šlo více o hudební hračičkovství. A o tom, že severskou hudbu mají rádi přinejmenším stejně, ne-li víc než tu angloamerickou, také jejich výstupy svědčily víc než jasně.
Na podzim 2014 se objevily první zprávy o chystaném druhém albu, a také klip Nemehlo, natočený na černošickém hřbitově. Nahrávka nazvaná Mezi lovci mezer vychází 10. února ve stále pestřejší společnosti na značce Polí 5, a je na ní zas všechno trochu jinak. Nabízí nečekaná témata, hlasy dětí, opět svérázný humor a leitmotiv zrcadlení i pozitivního vlivu lidského chybování, které se může stát odrazem ke kreativitě. A opět se snaží posluchače uvést do nejistoty jako ideálního opaku mrtvolného statu quo: „Donutíme-li posluchače opustit alespoň část svých dopředu nastavených názorů, aby o věcech kolem sebe přemýšleli otevřeným způsobem, budeme spokojeni,“ vysvětluje Jan Burian.
Trio tentokrát kromě deklamací více směřuje ke zpěvu i většímu důrazu na hudební složku, a také obměňuje nástrojový park: vedle módních iPadů sahá častěji k dětskému nebo analogovému syntezátoru.
A nejviditelnější změnou je, že stále vytíženější Johanu Matouškovou v sestavě nahradila Michaela Švédová. Ta se nejen už stihla hudebně podílet na vzniku novinky, ale především pánské duo doplní i na koncertech. Křest trio naplánovalo na 19. února do pražského Podniku, následně pak vyráží na česko-slovenské turné, které jen v březnu bude mít sedm koncertních zastávek. O tom, že půjde o jednu z alternativních událostí tohoto roku, už ale nyní nemůže být pochyb.
