Z přízemí: Povodí Ohře

Je docela legrační si uvědomit, že tahle zavedená, oceňovaná a publikem adorovaná západočeská pětice existuje od prvopočátků pouhé tři roky. Nicméně zázemí už tehdy měla značné: „Kapela, kde se sešli sklepní rock veteráni s chebsko-plzeňskou omladinou, ze skříní vytáhli ty nejdelikátnější košile a začli hrát hezky s gustem, tak jak to mají ještěři nejraději. Roots rock, gotické country, heavy blues a kovbojka po česku,“ shrnul to později vydavatel.
Story, jak se v Povodí Ohře sešli zpěvák a baskytarista Esgmeq Jiří Sochor aka Sisi a Láďa Janoušek, kytarista a bubeník Esazlesa Lukáš „Bouše“ Bouška a Honza Hrivňák, a kytarista Pan Mže, který hrával na klávesy v někdejších Climatizado, je dostatečně známá. Někteří z nich se navíc ještě předtím setkali ve Skupině Štěstí, která ač měla podobný potenciál, zůstala co do popularity mnohem víc na jejím okraji. Atmosféra byla od počátku jasná – punkový drive, ale nezapírané country kořeny. Bouše často bere do ruky tzv. cigar box a charakteristický zvuk slide válečku, přejíždějícího po strunách, má kapela v DNA. Aneb opět slovy vydavatele: „Nálada jak v baru z horšího konce města. Celkem prdel, ale taky by mohlo padnout pár facek.“ Předchozí zkušenosti „chlapů z povodí Ohře“, jak se sami titulují ve stejnojmenném songu, se zkrátka nezapřou. „Kapela s příběhem“, jak už jsem někde napsal.

 

Oproti Esgmeq, s ničím se nemazlícím a nihilisticky plivajícím své gellnerovské buřičství, si sem frontman přinesl zkušenost z šansonových Eso a Sisi. Udržuje si emotivní lyriku, ale zároveň si tolik netyká s patosem. A často je až překvapivě konkrétní a názorově otevřený: „Ještě pořád se vám stejská? Po studeném míru na věčné časy?“ ptá se výsměšně v asi nejlepší skladbě alba KPP, pojednávající o Klubu přátel pohraničí, ve kterém se setkávají někdejší „strážci hranic“ a plácají se i po letech po ramenou, kolik kdysi zadrželi „narušitelů“. A když Sisi v jejím závěru konstatuje „Soudruzi, doba vám nahrává“, zní to až mrazivě.
V dubnu 2017 se prvotní materiál podařilo skvěle zachytit ve studiu Stereo Mysterio u Dana Šatry, ale vydání se vleklo, a debutové eponymní album nakonec vyšlo až o více než rok později u pardubického labelu Stoned to Death. „Kdyby se Eugene Edwards narodil v Sudetech, zněli by Wovenhand přesně takhle,“ poznamenal v komentáři na Bandcampu jeden z fanoušků. Podobně jako u Esgmeq, i tady Sisi často sahá k textům jiných. Na albu tak najdeme verše Zbyňka Hejdy, Andreje Rodinova nebo Blaise Cendrarse.

 

Po vydání se pánové začali vedle těch undergroundových pódií zjevovat stále častěji i na těch komerčnějších a došlo i na velké festivaly typu United Islands či Mighty Sounds. A recenzenti jásali. „Texty se opírají o hutné riffy, zvonivé kytary i hrubost pádících bicích. Různorodé zdroje kloubí Povodí Ohře přirozeně, originálně a jaksi nevypočítavě. Žádné sem přidáme tohle, protože je to cool, a sem tohle, protože to dobře zní. Ten pocit vůbec není na místě,“ pochvaluje si Jiří V. Matýsek v Musicserveru, zatímco autor s nickem RIP skvěle na Metalopolis shrnuje fakta: „Sisi má za zadkem nejlépe šlapající kapelu za svoji více jak dvě dekády dlouhou kariéru… Povodí Ohře není náhodná sešlost a tomu odpovídá i to, jak jejich hudba funguje. Jsou tu dvě generace Sudeťáků, kteří si na scéně již odžili svoje, a jejich vztah k rodné hroudě je nepřehlédnutelný. První generace odkojila druhou a v době, kdy se spolu před mnoha léty setkali ve společné zkušebně, asi ani jednoho z nich nenapadlo, že spolu budou jednou hrát v jedné kapele. Žánrově se tahle skvadra trefila přesně do místa, kde domácí scéna zeje prázdnotou. Touha hrát řízný country rock se tu potkává s minulostí a zkušenostmi všech zúčastněných, a tak tu najdete postrockové gradace ve skladbě Ostrovy, garážovou rezavost i bluesovou bolavost. Do toho všeho mohutně duje lauf, který přihrává punková scéna, a téměř stonerová hrubozrnnost. To dělá z Povodí Ohře živě buldozer, který dokáže rozsekat i hardcore kids na Fluff Festu na nudličky. Celek ale působí přirozeně, sebevědomě a organicky. Žádná jiná taková kapela u nás neexistuje.“

 

Na tom, že ten rok u nás vyšlo jen málo podobně dobrých alb, se shodla většina. Výsledkem byly dvě nominace na žánrové Anděly, další na Cenu Apollo a proměněná ocenění za „album roku“ v publicistických cenách Vinyla a anketě časopisu Full Moon. Vítězné tažení ovšem pokračovalo s dalšími povedenými koncerty. Dobré dvě, tři stovky posluchačů měli před pódiem i na letošních Colours of Ostrava – a to přesto, že na hlavním pódiu v tu samou dobu právě kralovali The Cure.
V září 2019 následoval debutovou desku nový singl. Z dvojice skladeb Rakovina je prvním předvojem chystané albové dvojky, ale ta s názvem Vašek je zajímavější. Frontman se v ní vypořádává s poplivaným Havlovským odkazem, tak jak si ho vyslechl u piva v jedné z chebských hospod. Sám skladbu popisuje jako „modlitbu za všechny kdo nedokáží správně pochopit a uchopit svobodu“, a v refrénu až trochu komicky vyzývá: „Ježíši, spasiteli lidstva, smiluj se nad námi hříšníky.“ Zásadní věta: „Potomci bejvalejch narkomanů, příbuzní kurev! Vy máte odvahu na hlavu Vaška, svůj zasranej život nakydat?“ ovšem opět ukazuje, jak úderně má Sisi schopnost formulovat to, co si mnozí jiní jen říkají neveřejně mezi sebou a vetknout to do svých skladeb jim nejspíš stále přijde zbytečné – navzdory se proměňující době.
Singl, který vyšel na sedmipalcovém žlutém vinylu, kapela pokřtila koncem září v Plzni a Praze, a následně vyhlásila tvůrčí pauzu. Čekat na pódiu je prý máme až v příštím roce.

 

 

foto: Martin Myslivec

Přidat komentář