Z přízemí: Vellocet Roll

Kapela s nálepkou „vršovičtí kovbojové patří k těm, které si rády užívají svou bublinu a moc z ní nevystrkují nos. Fakt je, že si to můžou dovolit, protože když si projedete jejich koncertní soupisku, vyplyne z ní, že těch, kteří hrávají spolu se zahraničními kapelami častěji než oni, u nás asi zase nebude tolik. Američtí Froth, němečtí The Roaring 420s, australští The Kill Devil Hills, britští The Underground Youth, polští Rosa Vertov… a to jen za letošní rok. Přidejme k tomu dobrou společnost okolo kolegů Kill The Dandies! (na festiválku Drug Me fest se objevili opakovaně) a skutečnost, že jen sotva narazíte na text o současném českém psychedelickém rocku, aby v něm o nich nebyla alespoň zmínka, a obrázek se zvolna začíná rýsovat.

 

K začátkům, které se ztrácejí v době před téměř deseti lety, je ovšem nutno se poměrně dost ohlédnout. Garážová špinavost a post-punková tajuplnost byly jejich sudičkami. Původně v triu se sešli Fanda (František Převorovský, baskytara), Horťas (Pavel Hortík, kytara) a Martin (bicí). V roce 2010 se objevuje inzerát: „Hrajem indie, garage revival, alternative a chybí nám zpěvák. Nehledáme žádnýho profi řezníka ani metalistu co hlasem řeže sklo. Hledáme někoho, koho baví tenhle styl hudby a chtěl by to zpívat plus s možností hrát na kytaru.“ Nicméně než se sestava opravdu rozrostla, ještě si bylo potřeba nějaký čas počkat.

 

Poměrně brzo začali vyrážet mimo rodné město, jejich burácení si užily plzeňská Lampa či Pohoda, táborský Orion či ostravský Plan B, samozřejmě často ve společnosti spřízněných bandů The Maggieʼs Marshmallows či později Old Folk House, Johnny the Horse a dalších. Během prvního roku sice natáčejí několik demonahrávek, mluví se o chystaném EP Daydreams in Outside Room, ale nakonec pořádný debut přichází až s rokem 2015, a to v podobě EP Howlinʼ Leisure. Pětiskladbová nahrávka už ale představuje jako bubeníka Tomáše Bártu (jinak We Are Analogs), a vzniká do značné míry v kultovním klubíku Kokpit, který je pro kapelu čímsi na způsob domácí scény. „Provázeni zlověstnou vokální současností a podmanivými zvuky kytary s tremolem, nadšeně píše o nahrávce autor blogu Custom Made Music. A skladbu Vaccum Hour následně označuje za křížence Christian Death a slavné Venus in Furs od Velvet Underground.“ A má pravdu; bahnité temno z písní přímo odkapává, neztrácí atmosféru a resumé: Podmanivá kolekce temných songů, které míchají to nejlepší z art rocku, a rozprostírají se v garážové psychedelii,“ rozhodně není přehnané. Neutěšené a ledově mrazivé je i černobílé video ke skladbě One Of Us.

 

Všimli si toho i promotéři a dramaturgové: Vellocet Roll ještě před vydáním EP zahrají na Žižkovské noci, ostravském Chee Chaaku nebo kutnohorském Creepy teepee. O rok později nechybí ani na Prague Psychfestu nebo Poličském Rockoupání, a ještě o něco později zavítají do Berlína či Bratislavy. Začíná se mluvit o výrazném jménu a postupně dochází i na plánované rozšíření sestavy: za bicími se objevuje Vojtěch Buřič z The Maggieʼs Marshmallows, a basy se ujme Mejla Buršík z Old Folks House, zatímco František Převorovský se přesouvá ke kytaře (a také se objeví v Johnny the Horse, a občas si ho lze užít i jako DJe pod nickem Saint Francis). Po určité době pak ještě čtveřici doplní i Ondřej Pěkný na saxofon. Kapela pozbývá původní nekompromisní temnoty ve prospěch zajímavější atmosféry. Právě existenciální poetika, zvonivé kytary a neurotické plochy saxofonu charakterizují inovovanou podobu, a tři roky po debutovém EP to loni dokazuje i singl Slag, do jehož nálady se po uzavření Kokpitu projevilo i další dočasné útočiště, žižkovský klub Theremin a jeho betonový prostor. „Singl Slag je o tom, jak je těžký odpoutat se od něčeho, co ti ubližuje. Když v tom pokračuješ nějaký čas, pak ztrácíš sám sebe,“ komentoval skladbu frontman František Převorovský. Ta předznamenala dlouho očekávané debutové album, které po letech fungování vyšlo pod značkou Theremin letos na jaře, a dostalo název podle románu Georgese Pereca A Man Asleep. Na jednu stranu představuje vyčištěnější“ a už ne tolik dekadentní skladby, na druhou freejazzový saxofon a nenabaženost v psychedelii udržují alternativní mantinely, ochotu stále experimentovat a to, že nezávislost v tvorbě téhle kapely není jen efektní nálepka. Spíš než šedesátá léta se tu objevují pozdější vlivy – v True Moon třeba Caveovi Birthday Party. Trvalo nám to tak dlouho, jak bylo potřeba, vysvětluje ve Full Moonu Pavel Hortík, proč se pětice odhodlala k prvnímu albu až po dlouhých letech. Všechno má svůj čas a chtěli jsme to poslat ven až s tím budeme spokojeni. Ale byly tam určité prodlevy ohledně nahrávání, mixu a tím, že jsme psali pořád nové songy a ubírali ty starší.“ Dva roky vznikající nahrávka prý navíc vygenerovala množství nových skladeb, takže je možné, že doba vedoucí k další desce, nebude tentokrát tak dlouhá.


Zdá se, že Vellocet Roll se právě našli, a to vymaněním se ze škatulky módního, avšak nudou zavánějícího retro soundu, shrnula současnost v recenzi desky Veronika Miksová. „Ta holka má recht,“ říkám si v souvislosti s tím, že mě ona debutová deska s každým dalším poslechem znovu něčím příjemně překvapí.

Přidat komentář