Zamilovaná do Hallelujah

Vystudovala literaturu a hudbu, mluví plynule francouzsky, pohybuje se mezi žánry, dokáže originálně interpretovat Pink Floyd i Leonarda Cohena. Korejská zpěvačka YOUN SUN NAH, která v létě oslavila kulaté jubileum, přivezla na Colours of Ostrava 2019 své nové album Immersion.

 

 

 

Studovala jste literaturu. Má to nějaký vliv na výběr repertoáru, který zpíváte? Soustředíte se třeba více na texty písní?

Ať už si vybírám do repertoáru převzatou píseň, nebo sama skládám, vždy se v první řadě soustředím na melodii. Ale text je pro mne samozřejmě také velmi důležitý. V okamžiku, kdy stojím na pódiu, stávám se postavou, která vypráví svůj příběh. Myslím ale, že toto je u zpěváků a zpěvaček běžné, že si přizpůsobují text tak, aby vyzníval jako jejich vlastní příběh. Mimochodem některé texty se mi nedaří interpretovat. Nemohu třeba zpívat o tom, že jsem prožila dětství ve Francii, i kdyby taková píseň měla krásnou melodii. Nezpívala bych totiž pravdu. Slova písně mě tedy musí oslovit, musím jim rozumět a musí se mi dařit předat je jako své poselství nebo emoce publiku.

V roce 1995 jste se z rodné Koreje přestěhovala do své oblíbené Francie. Jak Francie změnila vaši uměleckou dráhu?

Myslím, že Francii hodně dlužím. Přijela jsem tam studovat jazz a francouzský šanson, nejprve jen na tři roky, po kterých jsem se měla vrátit do Koreje. Tři roky se nakonec protáhly na více než dvacet. Považuji za čest, že jsem mohla se svými koncerty objet celou Francii. Francouzští muzikanti byli také první, s nimiž jsem jako profesionální zpěvačka spolupracovala. A Paříž je město, ve kterém vystupují ti nejlepší hudebníci z celého světa. Objevila jsem tam spoustu hudby.

Takže se z vás prakticky stala Francouzka… Co ve vás zůstalo korejského?

(smích) Doufám, že Korejkou zůstanu až do konce svého života. V Koreji jsem vyrůstala. A hudba, kterou posloucháte v dětství a především v době dospívání, vás přece ovlivní na celý život. Je pravda, že korejská lidová hudba mi moc blízká nebyla, protože ta je i pro nás Korejce na poslech velmi náročná, ale měla jsem třeba ráda korejský pop. Jeho atmosféra a emoce ve mně zůstanou, i když je to spíš podvědomé. Aniž by to byl záměr, něco korejského ve mně samozřejmě zůstává.

K hudbě vás doma vedli rodiče, kteří se věnovali sborovému zpěvu, respektive muzikálu. Ale poslouchal se u vás doma jazz?

Ne, jazz jsem objevila právě až ve Francii. Samozřejmě jsem předtím něco slyšela v rádiu, ale ani jsem netušila, že je to jazz. Skutečně poslouchat jsem jej začala opravdu až ve Francii.

Vystudovala literaturu a hudbu, mluví plynule francouzsky . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář