Zapomenutý orchestr země snivců patří od půlky devadesátých let k nejzajímavějším tuzemským experimentálním souborům pohybujícím se na pomezí improvizace a ambientu. Debutové desky se paradoxně dočkal až letos, kdy slavil za účasti mnoha hostí čtvrtstoletí existence. Kromě jádra skupiny, které tvoří bubeník Jaroslav Kořán, Michal Kořán hrající na klávesy a Marek Šebelka obsluhující gamelanovitě znějící orloj snivců, se na scéně objevili Michael Delia, hrající tentokrát na mbiru, houslistka a zpěvačka Agnes Kutas, další houslistka Anna Romanovská, kontrabasista Petr Tichý, baskytarista Josef Jindrák nebo saxofonisté Tomáš Černý a Petr Varjů.
Hosté přispěli k pestrosti alba, patrné je to už v úvodním Part I, kde kovově znějící housle dodávají další dimenzi poklidným ambientním plochám, v nichž je Michal Kořán jako doma. V typickém duchu se nese ještě následující Part II, ale přemíra hostů neumožnila jádru souboru udržet osu koncertu. Ve třetí části přišel zvrat do expresivní erupce vokálních experimentů v duchu rozšířených vokálních technik za doprovodu extaticky pojatých kmenových bubnů s folklorními názvuky. Na chvíli by to nevadilo, jenomže k původnímu pojetí se těleso vrátí na úplném konci, kdy dostane prostor orloj snivců. Po většinu doby alba se pohybuje v oblasti mezi hybným etnojazzem se zdůrazněným rytmem a bohapustým free, které ovšem místy vypadá spíše jako pouhé tápání než snaha vymanit se z norem.
I v tomto odlišném pojetí se objevují zdařilá místa jako je Part V či Part XX, nabízejí kombinaci crimsonovského či spíše melcollinsovského saxofonu střetávajícího se s ostrým svistotem houslí nad klopýtajícím rytmem doplněným podmanivým altem. Kdyby se zúčastnění motivu ještě věnovali a vycizelovali aranžmá, byl by to mistrovský kousek, ale takto je to jen nedotažená skica, která doplácí i na ne zcela dokonalý zvuk.
Polí5, 2018, 63:27