Zopp: Zopp

Bad Elephant Music, 2020, 44:53

Velký debut! Věta jednoduchá dvojčlenná rozvitá, řekl by češtinář. Nutno ji více rozvinout. Album je po deseti letech, kdy narazil v otcově počítači na Egg a Hatfield and the North, konečně veřejným vyřčením, ba vyvrhnutím veliké lásky Ryana Stevensona (skladatel, hráč na klávesy, kytary, hledač zvuků nehudebního charakteru a zvukový designér) k projektům Franka Zappy Uncle Meat a Hot Rats, filmové hudby a, jak je z nahrávky znát, i třeba toho výše řečeného z canterburské scény.

Zřejmě slušný oddíl, dalo by se parafrázovat, neb na albu mu hostují velmistři Andrea Moneta (bicí, italský progband Leviathan), Theo Travis (flétna), Mike Benson (tenorsax) a hlavně klávesová legenda Andy Tillison (jinak šéf The Tangent, ten se ujal mixu i masteringu), který svou hrou rozšířil klavírní/varhanní rejstříky Stevensonových kompozic. Funkčně, nikterak samožerně, nutno podotknout. Zkušený bard Tillison dal o generaci mladšímu kolegovi sadu lekcí, jak z obtloustlého pašíka plného nápadů, tedy i balastu, ořezat těžko žvýkatelný zbytečný tuk na čisté maso a předložit strávníkovi to nejchutnější pružné svalstvo. Výsledek je velkolepý.

Po úvodním intru Swedish Love hned následná Before the Light a o stupeň silněji Eternal Return energicky našlápnou do novotvarné, originální evokace odkazů canterburské scény.

Ano, zvuk, respektive volba nástrojů, jsou hodně retro. Melodické nápady, niterné, ledva slyšitelné vrstvy i hudba ve svém celku jako hotový vjem jsou ovšem ve výsledku naprosto svěží. Nádherně si toho všimnete v nenápadně jemné, mistrovsky vystavěné Sanger, s nástroji čistě oddělenými, přesto spojitými, v níž si několikero melodií naráz předávají v různých odstínech různé ruce na různých klaviaturách s různými zvuky, různé struny proplétají jiné struny a bicí jsou tím nenápadným pojítkem. Novátorsky dobrý prog aby člověk pohledal. A muzikantům netřeba se trumfovat, kdo je tu nejlepší. Ohromující debut. Věta jednoduchá dvojčlenná, široce rozvitá.

 

Přidat komentář