Zvíře jménem Podzim, Juné Cocó/Palác Akropolis, Praha, 1. 11. 2019

Těžko si představit lepší naladění pro listopadově promrholený, ale vlastně prosluněný křest druhého počinu fenoménu souručenství Zvíře jménem Podzim, než byla německá písničkářka Juné Cocó. Její sofistikovaně naivní pošetilé písničky o lásce s multitrackovaným vokálem a něžně úderným klavírem byly přesně to pravé oříškové. Její éterický projev jako by předznamenal další dění a přesto se mu nepodobal. Ale i tak trochu podobal svou upřímností, lehkostí a nápaditostí.

 

Když potom nastoupilo na pódium jedenáctihlavé těleso, byla půda již zorána něžnou dívkou v bílých šatech. Vzhledem ke své „jiné orientaci“, což ovšem v mém případě znamená zaměření především na svobodnou improvizaci více či méně se dotýkající jazzu nebo rocku či současnou vážnou hudbu v jejích nejrůznějších podobách, bych mohl alibisticky konstatovat, že se tu jednalo o inteligentní pop. Ovšem na tenhle koncert mě zavál osud v podobě mé ženy Markéty, která mi ZjP pustila při jízdě autem. Mnohdy se příliš na hudebním vkusu neshodneme, ale tohle bylo najednou krásné, mrazivé i hřejivé, jak už ty podzimní dny někdy bývají. Písně z prvního alba mě nadchly svou niterností i sdílností a zatoužil jsem poznat jejich sequel naživo a oželel tak i první den svého oblíbeného festivalu Alternativa. Má být „kritik“ ve své recenzi opravdu takhle osobně rozechvělý? V tomto případě ano, protože esprit téhle skvadry je skvělé sdílet, ale potěší i osamělé duše. A v globální rovině to pak na akci samotné shrnul Ladislav „křtitel“ Heryán: „Pokud vznikají tak skvělé věci, tak je vlastně jedno, kdo nám vládne. Ten mě ostatně přivedl na myšlenku, že album se nejmenuje podle prvního podzimního měsíce (což se s názvem nabízelo), ale má souvislost se zářením, což mi následně po akci potvrdil i iniciátor celého projektu Jakub König, jehož pudilo k novému počinu jakési silné záření, které mu nedalo spát, a proto se rozhodl pro pokračování. A rozhodně tím udělal radost mnoha citlivým lidem, kteří si to s ním užijí nebo jim to pomůže v jejich nechtěném solitérství.

 

Zvíře jménem Podzim má neuvěřitelný potenciál jednak díky různorodému obsazení od rockových spodků přes dechy a smyčce až po djing a elektroniku, ale především díky tomu, že je mnohohlasé a každá pasáž má tak jiný, ať už mužský nebo ženský témbr. Na pódiu můžete cítit, že to nejsou námezdní muzikanti, ale i v relativně přidružených rolích mají svou svébytnost. Navíc je evidentní, že König má dokonalé výtvarné cítění, čemuž odpovídá i projekce na pozadí, která není berličkou, jak tomu v současnosti mnohdy bývá, ale záměrem, který skutečně dokresluje jednotlivé songy, ať se jedná o relativně statické obrazy nebo dynamické obrázky přírody či téměř komiks. Nejezděte na wellness, nejlepší wellness či možná i očistná psychoanalýza je poslech Zvířete jménem Podzim.

Přidat komentář