Štěpán Kučera: Jidáš byl Ufon… a jiné příběhy

jidasKdyž Štěpán Kučera vydal svou předchozí knihu Tajná kronika Rychlých šípů (Host 2006), jakýsi obdivovatel děl pana Foglara varoval na internetu ostatní, že kniha pověsti Rychlých šípů nijak nepomůže. Inu, autor v ní zobrazil Mirka Dušína zmítaného pubertou, mimo jiné. Tajná kronika Rychlých šípů ale osobitě rozvinula otázku, která asi napadla mnohého čtenáře původního díla – jak to bylo dál? A půvabné popisy Mirkových citových zmatků v podstatě rozvíjely původní foglarovský styl – jenom trochu nečekaně.
V té souvislosti by bylo dobré položit si otázku: Proč vlastně lidé čtou? – Aby se podivili – nadchli – aby užasli – a aby napjatě čekali, co se přihodí dál… Se všemi těmito čtenářskýmimotivy si Štěpán Kučera pohrává ve své druhé knize Jidáš byl Ufon… a jiné příběhy (Druhé město, 2016). Nápaditě rozvíjí příběh ze světa Dana Browna, zavede čtenáře do detektivky úplně severské, i když se odehrává někde v jižní Americe, ponoří se s ním do života staropražského spisovatele Kukly. Nechybí ani dobrodružství, které prožívá sám velký Karel May. Čtení je o to zábavnější, že autor spiklenecky pomrkává na čtenáře, když ho výslovně upozorňuje, jaký motiv právě rozvíjí a proč. Kniha tak slouží i jako nenápadná spisovatelská příručka typu Jak na to. Počítá se přitom se čtenářovou inteligencí a smyslem pro humor. Narážky proto příběh nedeklasují, ale posouvají na jinou rovinu.
Kromě literární stylizace a perzifláže Kučerovy povídky poskytují plnohodnotný čtenářský požitek. V té titulní autor například přesvědčivě popisuje tajemné bratrstvo těch, kdo jsou zasvěceni do skrytých osudů lidstva. Čtenář prodělá honičky ulicemi Istanbulu, přestřelku v chrámu Hagia Sofia a jiné adrenalin provokující pasáže. V kuklovské povídce se naopak podívá do pražského podzemí, a mimo jiné se konečně dozví, jak to bylo s výbuchem plynu v pražské Divadelní ulici. S Karlem Mayem pak putuje Orientem, aby si užil méně známou větev velikánových spisů. A tak dál.
Mimo literárních alotrií jde v povídkách také o vztahy. A tady se autor ukazuje jako někdo, kdo dokáže navázat na staré mistry a doplnit je tam, kde jejich štětec už nestačil. Ženský element ve Foglarovi opravdu chybí, a Mirkovo usilování o Adélu přináší něco navíc. I vztahové peripetie, rozehrané v knize Jidáš byl Ufon… a jiné příběhy, napovídají, že autor není jen milovník četby, ale s požitkem sleduje i vztahové hemžení skutečných lidí. V tom je možná tajemství Kučerovy knihy: že navzdory veškeré nadsázce, humoru a ironii nakonec nabízí věrohodné postavy. Snad dokonce věrohodnější než u obdivovaných předloh.
Výsledek tak potěší nejen literárního ironika, ale také někoho, pro koho Kučera asi nejspíš píše. Tedy toho, kdo rád čte. Zvědavě, napjatě, naštvaně a pobaveně.

Druhé město, 2016

Přidat komentář