Jean-Michel Guenassia: Nezmar Argo, 2016

nezmarSvět JE rozmanitý – a jeho rozmanitost si nejlépe uvědomíme díky pohledu někoho, kdo se ocitl na pomezí dvou kultur. To je případ Nezmara, hlavního hrdiny Guenassiova stejnojmenného románu. Hrdina je synem Indky a Brita narozeného v Dillí. Když se v roce 1980 vrací jako osmiletý kluk do Británie, kterou nikdy nespatřil, je to pro něj šok. Vidí věci jaksi naopak než řádný Evropan. „V Indii byli lidé barevní v mnoha odstínech, tady byli bělaví jako vaječná skořápka nebo šedí jako zdi a pršipláště, trávníky i nebe…“ Schází mu chaos indických ulic, a spřátelí se samozřejmě s londýnskými Indy (kteří se proti němu ale cítí jako Angličané). Žádné anglické – bílé – kamarády nemá; žáci v jeho škole se dělí na „čokolády“ a „tvarohy“. „Když mi říkali,čokoládaʽ, měl jsem radost, protože ve skutečnosti jsem vypadal zoufale anglicky.“ A to je teprve začátek mnohovrstevnatého, hlubokého i napínavého příběhu. Jean-Michel Guenassia prodělal neuvěřitelný spisovatelský příběh, o kterém může snít každý ne zcela úspěšný literát. Prosadil se ve svých devětapadesáti letech, zničehonic, se svým prvním, oceňovaným románem Klub nenapravitelných optimistů. Ten vyšel i v České republice (ostatně onen „klub“ je místo šachových dostaveníček východoevropských politických exulantů včetně jistého Pavla Cibulky), stejně jako následující Vysněný život Ernesta G. – příběh o Che Guevarovi léčícím se v Československu. Jeho knihy včetně Nezmara u nás vydalo v překladu Heleny Beguivinové nakladatelství Argo. Guenassia v nich opakovaně prokazuje, že dovede vyprávět vzrušující příběh spjatý s historií, kde se ale nezanedbávají osobní vztahy.
Nezmar si tedy prožije konflikt dvou kultur, zejména v milostném vztahu s půvabnou Shadvi. Tato dcera z rodiny jeho indicko-britských přátel mu dá kulturní rozdíl patřičně pocítit. Ctí totiž tradici dohodnutých sňatků, v níž není pro Nezmara místo. Souběžně dochází k jeho zásadnímu odcizení s otcem. Po střední škole si tedy hledá své místo na světě, a možná dost překvapivě ho najde tam, kde má skutečnost jednu jedinou barvu, kde všechno je jasně definované a hierarchizované. Nezmar nastoupí do armády.
A tady začíná jeho podivuhodná dráha – záhadně, k svému vlastnímu překvapení, vyvázne z mnoha smrtelně nebezpečných dobrodružství. Odtud jeho přezdívka. Guenassiovi se podařilo dosáhnout zvláštního žánru – duchovní literatury pro kritické jedince, kteří nemusí nutně věřit v Boha. Sám Nezmar si svou opakovanou záchranu vysvětluje tak, že má prostě štěstí. Což neplatí pro jeho osobní život. Zamiluje se totiž do ambiciózní novinářky, která o něm natočila dokumentární film. Skutečnost v něm posunula tak, že je Nezmar nejdřív zděšený, a pak se mu falešná mediální podoba jeho života začne líbit.
Po dalších osudových veletočích se znovu ocitne v Indii, kde pracuje jako nájemný detektiv, a zároveň se snaží dopátrat vlastní identity. To už se příběh dobral současnosti – a Nezmar už desítky let nekomunikuje se svým otcem. Mladík Alex, kterého hledá, také uprchl před otcem. Osudy se opakují v různých variacích, ale pokaždé to bolí. Guenassia ovšem dokáže nabídnout světskou vyrovnanost s životem i se smrtí a neokázalý nadhled – něco pro racionálního evropského ducha. V jednom z klíčových dialogů knihy tak zazní: „Člověk musí myslet jen na přítomnost, neustále. Na tom ostatním nezáleží. Budoucnost je nám zapovězeno znát, pro nás, lidi, existuje jen přítomnost. Život je nevyléčitelná nemoc… Jsme posedlí smrtí, ačkoli bychom měli myslet jedině na život… Jediná pravda je, že jsme tady, ty a já, a že se máme rádi. Všechno ostatní je iluze.“ Rezignace? Anebo optimismus? Rozhodně zdařile napsaný příběh.

Přidat komentář