ČETLU NÍČEK BUBE ANEB ZASTAVIT ČAS

Trnkova Zahrada vyšla prvně právě před šedesáti lety: v roce 1962 ve Státním nakladatelství dětské knihy. Náklad 20 000 výtisků. Je to jediná autorská kniha Jiřího Trnky (1912–1969): jeho obrazy se tu snoubí s jeho textem. Obojí je různé: technikou, formátem, barvou, respektive provedením v černobílé, proměnlivým důrazem na vybraný motiv nebo na celý „zahradní“ plán; stejně tak v textu, kde si spontánně podávají ruku próza s poezií, píseň s divadelní hrou – a linka realistická s linkou fantazijní. Prostě hra, která je ostatně zvýrazněna hned na obálce v samotném názvu: „ZA – HRA – DA“. A pak ještě v nakreslených rukou, které v pravém dolním rohu prsty skládají stín, nejspíš kačeny. Čili let, svobodná plavba prostorem, a jistě nejen tím viditelným, ale i jeho rubem, odvrácenou stranou, napříč říší stínů, iracionality; prostě podvědomím, kam dospělí z různých důvodů své vlastní dětství v jistý čas odkládají.

Rozum plus nerozum, smysl a nesmysl si v Zahradě předávají nadšeně štafetu, a to během celé té stostránkové knížky. Počínaje potrhlou stavbou příběhu, která by se, převedena do reálné architektury, zajisté zhroutila – a konče samotnými aktéry. Kniha má dvě části: vývojově zpracovaný příběh patera kluků v zahradě, od bojácného oťukávání přes vrstevnaté poznávání po finální uvědomění – a tři vsuvky, které z hlavní příběhové linky odbíhají. Poprvé odvádí pozornost nafrněná moucha, která letí zjistit do města program v divadle; podruhé si berou slovo sloni-divadelní improvizátoři, kteří hrají klukům privátní kus, protože kluci nastydli, chytli rýmu a do reálného divadla nemůžou; potřetí pak přebírá iniciativu houf psů, kteří přicházejí za měsíčku do zahrady stáčet a popíjet psí víno a průběžně klábosit.

 

Trnkova Zahrada vyšla prvně právě před šedes . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář