Druhý život Protektorátu Čechy a Morava

Petr Koura, Pulchra 2019

Na tom černobílém snímku stojí dva povstalci čestnou stráž u improvizovaného pomníku pokrytého kyticemi. Vévodí mu deska s textem Čest hrdinům… a kříž ze dvou ohořelých břeven napovídá, o co půjde. Pražské povstání a Staroměstská radnice. Historik Petr Koura ovšem „přečetl“ fotografii podrobněji a věnoval pozornost i pokračování nápisu na desce: …kteří zde padli 6., 7., 8. 5. 1945. A vyvodil závěr, že fotografie zachycuje nepřítomnost budoucího mýtu. Pomník totiž očividně vzdává čest pražským povstalcům, a nikoli vojákům Rudé armády, kteří se podle onoho budoucího mýtu obětovali 9. 5. 1945 a tím zachránili Prahu. Onen mýtus začali vytvářet čeští komunisté a postupně převládl.

Tento výklad je jedním z mnoha, které zaujmou čtenáře v knize Petra Koury Druhý život Protektorátu Čechy a Morava. Tím „druhým životem“ se přitom myslí historie, která teprve začala vznikat, když protektorát skončil. Tedy historie jeho postupných reinterpretací.

Petr Koura se soustřeďuje na „místa paměti“, na pomníčky povstalců, ale i na oficiální pomníky a na pomník sám o sobě, jímž jsou bezpochyby Lidice. Tedy na místa, která kolektivní paměť potřebuje, aby mohla ukotvovat – a vytvářet – svůj obsah.

U pomníků povstalců Koura například připomíná plán, že by každý padlý měl mít svůj pomníček v jednotné podobě ruky s prsty vztyčenými k přísaze. Tento plán se ale nepodařilo uskutečnit a tato varianta je k vidění jen v některých pražských čtvrtích. Převládla totiž potřeba místních komunit připomenout si lidi, které znali, po svém.

Ikonickým pomníkem je samozřejmě někdejší sovětský tank na bývalém náměstí Sovětských tankistů v Praze. Měl to být ten první, který do Prahy přijel. Koura rozplétá legendu, která na ono místo přinesla zcela jiný tank jiného typu. A připomíná „typizovaný“ pomník v podobě sovětského tanku, jenž se objevil v řadě českých měst. (A čelil specifickým problémům tam, kde obec osvobodili Američané.) Autor projevuje značné pochopení pro ironii české historie. A přináší i příběh, jak pomník T. G. Masaryka přežil v Sušici díky tomu, že byl vydáván buď za spisovatele Aloise Jiráska, nebo za spisovatele Karla Klostermanna.

Na tom černobílém snímku . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář