Jiří Havelka: Vlastníci

Novela bohemica 2020

Obvyklý způsob bývá ten, že nejdřív existuje kniha a podle ní vznikne divadelní hra nebo film. U knihy Vlastníci je to přesně naopak. Nakladatel Zdenko Pavelka pojal záměr vydat tento příběh knižně, když šel z projekce stejnojmenného filmu. A Vlastníci vznikli vlastně nejprve jako filmový námět, ze kterého se vydělila divadelní hra…

Pro čtenáře Vlastníků bude možná zajímavé dočíst se o genezi tohoto filmového/ divadelního/ literárního díla, ale Vlastníci zdaleka nejsou jen „fanouškovskou“ memorabilií. Tady bych si jako literát přihřál polívčičku – díky rozhovoru s režisérem Jiřím Havelkou a díky jeho připojené studii Sametová simulace toho nabízejí podstatně víc. Osvětlují Havelkův přístup k divadlu jako kolektivnímu vtažení herců, a pak diváků, do vzájemné hry. V tomto případě má ta hra ještě navíc opět téma hry. Schůze společenství vlastníků jsou přece také kolektivním rituálem, racionálním procesem a zároveň iracionalitou non plus ultra a vzájemným mučeníčkem zúčastněných.

Na principu hry ale publikace neustrne. Podle Zdenko Pavelky patří film Vlastníci k zásadním společenským filmům po Šakalích letech a po Pelíšcích. Proč? Jiří Havelka v Sametové simulaci objevně dovozuje, že česká společnost se možná nachází v „zapouzdřeném přechodu“ od totality k demokracii, který nikdy nedoběhl do konce. Ilustruje to citáty z Moci bezmocných Václava Havla a z jeho dopisu Gustavu Husákovi, které na naši současnost skutečně sedí skvěle. Mimo jiné se ukazuje, že totalitní i posttotalitní společnost může mít jeden společný rys: vábivost klidu, nehybnosti, lhostejnosti. Což jsou všechno přístupy ke skutečnosti, které se pak naplno projeví při nějaké takové schůzi vlastníků. „Sebeuspokojivý nezájem a lhostejnost“ ostatně diagnostikuje jako největší nebezpečí pro demokracii v úvodu ke knize Petr Fischer.

Přidat komentář