Americký novinář Joe Yanosik poslouchá Plastic People od osmdesátých let, kdy si pořídil desku Egon Bondyʼs Happy Hearts Club Banned. Později v New Yorku viděl koncerty Půlnoci i Plastic People, setkal se s nimi, roku 1996 o nich publikoval dlouhý a dodnes pozoruhodný článek. Fascinace českou undergroundovou legendou ho nakonec přivedla k napsání této knihy. Vydal si ji vlastním nákladem, je to stotřicetidvoustránková brožura formátu A4 se spoustou černobílých i barevných fotografií.
Knihu koncipoval jako průvodce dochovanými nahrávkami Plastiků a spřízněných souborů, celkem zařadil přes osmdesát desek a kompaktních disků, včetně různých obskurních edic, zajímavých hlavně pro sběratele. Některými tituly se zabývá opravdu důkladně, jiné okomentoval jen pár větami. Psal také o DVD a knihách jako Bez ohňů je underground a Plastic People a český underground. Recenze propojil historickými komentáři a vybranými písňovými texty (jsou to anglické překlady, které knižně vyšly roku 1999 u příležitosti amerického turné PPU.)
Taková kvantita práce by se nedala realizovat bez dlouholeté posluchačské a sběratelské posedlosti. Joe Yanosik to navíc měl komplikovanější tím, že vůbec neumí česky a je tedy odkázán na Google Translate a pomoc českých přátel. Výsledek je ovšem velmi solidní: Yanosik se v českých reáliích dobře zorientoval, pečlivě ve svém textu kontroloval česká jména a názvy (takže tam má jen minimum chyb). Určitá míra zjednodušení je samozřejmě nevyhnutelná, ostatně autor se obrací hlavně k americkým čtenářům.