Les Massifs: De Fleurs T’es Pas Drône; Teck Nicky: Microcosmes

Kytarista Dominique Répécaud je klíčovou postavou hudebního dění v lotrinském Nancy. Kromě toho, že je ředitelem Centre Culturel André Malraux a tedy potažmo i hlavním hybatelem věhlasného festivalu Musique Action a osnovatelem labelu 33revpermi, působí v celé řadě seskupení v čele s kapelou Soixante Etages, která u nás hostovala na festivalu Alternativa v roce 2006.

masifsMezi jeho nejnovější akvizice patří duo Les Massifs De Fleurs, kde je mu parťákem extravagantní zpěvák a hráč na nejrůznější elektronická udělátka Frédéric Le Junter. Jejich debutový opus je řácky syrový a pohrávají si na něm se stopovými prvky nejrůznějších žánrů. Například titulní skladba představuje jakési značně pokroucené blues, Cá M’a Plue je poněkud drsnější ale překvapivě melodický šanson, kolážovitá skladba My Degeneration asi i díky názvu vzdáleně evokuje rané DG 307, Cá Se Jette by se dalo označit hlavně v začátku jako rozostřený (post)punk (nikoliv však neopunk!) a instrumentálku Massifs lze zaškatulkovat coby dark noise heavy ambient. Le Junter polozpívá polorecituje, přičemž někdy nabývá vrchu jedno jindy druhé, povětšinou však nádherně zkresluje svůj hlas do srdcervoucích či snad pozitivně uširvoucích poloh. Répécaud se se svou hrou nemaže a dokáže být pořádně ostrý i nabustrovaný a úderný i rozmáchlý, ale přesto si zachovává určité pevné linie a jeho projev rozhodně nepůsobí chaoticky. Je to nádherně rozcuchané dílo plné skřípavé poezie, které je zabaleno v drsné slupce, ale má vybroušené jádro.

Vandoeuvre CCAM Editions, 2015, 41:08

teckBubeník a elektronik (potažmo multiinstrumentalista) Daniel Koskowitz patří také do kruhu hudebníků z Nancy a je též jedním ze základních kamenů kapely Soixante Etages. V neposlední řadě je však v současnosti výrazným spolupracovníkem Art Zoyd. Své sólové projekty realizoval dříve pod značkou Jagger Naut, což mělo někdy až podobu avantgardního brutálního disca, ale naživo i vícehlavé jazzrockové kapely. Svůj nejnovější opus však vydal pod markou Teck Nicky a probádává v něm nejrůznějšími způsoby sonické mikrokosmy. Úvodní Big Clang začíná jako velejemný noise a po chvíli nastupuje artrockové techno, do něhož se vmísí jakési africké zpěvné promluvy a vše končí ptáčky z džungle. Následující Xo trochu přitvrzuje a v závěru zahušťuje samply. Začátek skladby Return upomíná lehce na kapelu Japan a záhy je okořeněn zastřenou recitací. Hlavní linkou Tem je opět melodram, kde tentokrát zkreslený ženský hlas deklamuje báseň Jima Morrisona The Original Temptation. Přechod do následující kompozice Spirality tvoří ladění orchestru, které se postupně rozmělní a rozprostře do uhrančivých ambientních částic. A Omegou celého opusu je hard disco inferno s vybuzenou kytarou. Vše končí jakousi samplovanou trubkou, která velí k ústupu a vytrácí se do nicoty. Každopádně zajímavá kolekce různých poloh, které na sebe ústrojně navazují a nabízejí emotivní výlet zvukovými všehomíry.

33revpermi, 2015, 42:05

Přidat komentář