Galén, 2022
Knihy vzpomínek ve stylu „Slavná osobnost XY a já“ a priori vyvolávají představu bulváru. Vzpomínky Louieho Kempa Dylan & Me / 50 Years Of Adventures (2019) na celoživotního kamaráda Bobbyho naštěstí do téhle kategorie nespadají. Pověstně nedůvěřivý umělec si kamaráda z dětského letního tábora v roce 1953 pustil k tělu i v dobách slávy prostě proto, že někdejšímu spiklenci mohl důvěřovat – a on po něm nic nechtěl. Protože, jak Kemp mnohokrát zdůrazňuje, stal se mimořádně úspěšným obchodníkem a na rozdíl od armády „příživníků“ spíš něco sám zatáhl a nezištně zařídil, než aby se chtěl okatě vystavovat v „záři hvězdy“.
Jistě, kniha má svoje chyby, jako občas až přílišnou obdivnou upovídanost. Třeba když Kemp fabuluje, jak s Dylanem navštívili koncert Buddyho Hollyho a dalších hvězd rock’n’rollu 31. ledna 1959 v Duluthu, krátce před Hollyho smrtí při havárii letadélka, a „mezi Buddym a Bobbym se zrodilo jakési duchovní spojení… co jsem viděl, připomínalo předání žezla“. Také bez podrobného popisu Kempovy svatby, s Mr. Zimmermanem v pasivní roli svědka, by se čtenář asi obešel. I když je pochopitelné, že autor bral knihu částečně i jako autobiografii.
Nicméně klady převládají. Řada historek vrhá na Dylanovy vlastnosti, pohnutky a rozhodnutí, odrážející se pochopitelně i v tvorbě, trochu jiné světlo než teorie z biografií autorů, kteří neznají písničkáře tak zblízka. Kemp láskyplně naznačí leccos o kamarádově náboženském tápání, leckdy nejistém a nelogickém rozhodování, občasné hrubosti a netaktnosti dané spíše Dylanovým nečekaným (poněkud aspergrovským, řekl bych) nepochopením situace než zlomyslností. Aniž by Kemp samotný dělal chytrého. Nehledě na fakt, že některé příběhy jsou prostě vtipné. Jako popis „pobuřující přestřelky nudlemi“ s Joan Baez v asijské restauraci, líčení opilého a s průběhem děje nespokojeného Boba na premiéře hry Sama Sheparda a jiné rošťárny. Kemp také jednoduše objasní, proč se Dylan rozhodl trávit život na „nekonečném turné“. Nebo že zcela zásadním Bobovým rysem je „chucpe“. Aniž by svými prozaickými pohledy ničil kouzlo dylanovských mýtů.
Nejzajímavější část knihy tvoří vzpomínky na Rolling Thunder Revue. Tehdy totiž Dylan navezl svého kamaráda do role organizátora původně anonymního turné s utajeným itinerářem, se kterým nechtěl mít žádný soudný profesionální promotér nic společného. „Když umíš prodávat ryby, tak budeš také umět prodávat lístky,“ prohlásil písničkář a Kemp, předtím pozorný pozorovatel zákulisí šňůry s The Band v roce 1974, překvapivě kývl. Pobaví, jak se Kempovi podařilo vyrazit pro plánovaně neziskové turné „sponzoring“ z obávaného šoubyz žraloka Waltera Yetnikoffa, prezidenta gramofirmy CBS, ačkoliv v oněch dobách bylo něco takového naprosto nezvyklé. A jak legračně proběhlo seznámení Yetnikoffa s Dylanem. A jelikož spoluautorem knihy, který pomohl Kempovo vyprávění literárně uhladit, je další účastník Rolling Thunder Revue, kamarád – písničkář Kinky Friedman, lze předpokládat autentičnost i relativní přesnost zaznamenaných vzpomínek.
K přednostem knihy patří i překlad Ondřeje Sobotky, skutečného znalce Dylanova života a díla. Vzpomínky „mezinárodně úspěšného obchodníka s rybami a podnikatele v rybářském průmyslu“ na svérázného kámoše rozhodně stojí „dylanofilům“ za přečtení.