Básník, textař a zpěvák Jan Haubert se narodil v roce 1960 v Janovicích u Rýmařova. V letech 1980–1985 absolvoval stavební fakultu ČVUT v Praze, poté se živil jako programátor a osvětlovač. Ještě za studií (v prosinci 1982) založil a dodnes vede recesistický hudební soubor Visací zámek, s nímž vydal třináct desek. Jeho písňové texty i rýmovaná poezie míchají Gellnerův unavený fatalismus s jazykovou hrou Christiana Morgensterna. Bývá označován za punkera, zatím poslední deska Visacího zámku má „punk“ přímo v názvu: „Vždycky mě na punku fascinovala především upřímnost a snaha se projevit bez ohledu na všeobecně uznávané kulturní a umělecké normy, ten až okatý nezájem o ustálené hodnoty,“ říká ,hospodský existencialista‘ Haubert.
Bibliografie: Básně (Julius Zirkus, Brno 2005).
Čekání
Když zahlídneme slunce
tak nevíme ani
jestli bylo pravé
nebo jen stromy se hnuly
Čekáme v zástupu
u klíčové dírky
ale chodba je tmavá
a kdo ví, kam vede
Běžíme, běžíme
vymletým korytem
točíme možná už jen
strženým závitem
Pravdu nehledej ve výkladních skříních
pravdu nemají nevinní ani vinní
pravdu nehledej v téhle zkurvené době
pravdu nehledej než jenom sám v sobě
Jenom sám v sobě
Zázraky
Tisíce lidí každý večer
po hospodách se tísní
tisíce lidí každý večer
svůj nový sen si vysní
A pak
čekají na zázrak
Ale zázraky sedějí
si doma v teple raději
Tisíce lidí hledá štěstí
a věří v náhodu
tisíce lidí hledá štěstí
a najdou hospodu
A v ní
čekají na zázrak
Ale zázraky sedějí
si doma v teple raději
Jednou jsme to posrali
Smutek cítím už jen občas
a štěstí vůbec
propichuji vzpomínky
jestli nějaká zabolí
Miluji tě, objímám tě
a občas kopu
a občas kopu už jen
do studený mrtvoly
Kolem mě šedivě se motají
podivné představy
a další pivní čárka
stoupá mi do hlavy
Večery jsem ještě schopný prožít
v radostné extázi
ráno to odchází
Ráno to odchází
Chtěl bych mít vzpomínky
jako barevné filmy
a každý hezký příběh
by přesně v hlavě zbyl mi
a věci ošklivý
co se mi kdy staly
ty by se vystříhaly
ty by se vystříhaly
Básně
Básně, které napíšu
příště asi spálím
plamenem žlutým
pomalým
Plamenem žlutým jako likér
pomalým jak had
s užitkem malým
darmo povídat
(Básně)
Další autoři od písmene H: Emil Hakl (Rozpojená slova, 1991; Zkušební trylky z Marsu, 2000), Petr Halmay (Strašná záře, 1991; Koncová světla, 2005; aj.), Zbyněk Hejda (Básně, 1996; aj.), Norbert Holub (Úplně úzké úly, 1999; Suché sochy stínů, 2004; aj.), Petr Hrbáč (Studna potopeného srdce, 1996; Podzemní hvězda, 1998; Špička, 2002), Josef Hrubý (Pálení básní, 1999; Osoby, 2004; aj.), Petr Hruška (Zelený svetr, 2004; aj.).
Pozn.: Slovem „současné“ v názvu rubriky máme na mysli porevoluční, tzn. vybíráme z autorů, jejichž tvorba má těžiště v období po roce 1989.