přeložila Radka Smejkalová, Garamond 2020
Když dvacetiletá belgická studentka jazyků projeví zájem o doučování dětí bruselské rodiny s německým jménem, nemá tušení, do čeho jde. Nevaruje ji, když jí při úvodním pohovoru řeknou: „My jsme jiní než ostatní“. Ani když jí pán domu nepodá ruku. Ani to, že vedle domovních dveří visí malé průhledné pouzdro s textem – pokládá ho za jakýsi amulet. A protože to je studentka srdnatá, nepřekvapí ji ani skutečnost, že studentky, které uspěly před ní, doučování nechaly.
Vypravěčka knihy Mazl tov se ocitla u moderní ortodoxní židovské rodiny. S vousatým tatínkem v obleku, který se zabývá obchodem s diamanty. S ostražitou, na první pohled nepřístupnou matkou. A s dcerou Elzirou a synem Jakovem. Hlavně ten zastupuje v knize židovské sebevědomí, naplněné hrdostí na odlišnou tradici a způsob života. Díky svým pubertálním létům svá tvrzení pronáší arogantně a mezi ním a jeho učitelkou se rozpoutá názorové soupeření nebo spíš roky trvající diskuse o výhodách a nevýhodách náboženství. Jakov má za to, že v moderním světě, který se vyznačuje zpochybňováním naprosto všeho, je víra otázkou odvahy. Člověk nemůže být ani ryba, ani rak. A vypravěčka knihy musí stále znovu testovat své tolerantní – anebo neurčité – postoje.
Příběh navíc zahustí to, že přítelem vypravěčky je Íránec Nima, jenž odešel ze své země kvůli tamní náboženské vládě. Vzhledem ke svému původu je ovšem podezřelý jak židovské rodině vypravěčky (žít s muslimem a ještě na hromádce je pro ně nepochopitelné), tak belgickým úřadům. Pasáž o tom, jak se tajné služby pokoušejí získat Nimu ke spolupráci, aby referoval o levicových studentech na univerzitě, jsou kouzelné. Jakýsi špionážní román ve verzi čtení na léto. Líčený z opačného pohledu – toho, koho se služby snaží získat. Tajní totiž Nimovi nabízejí usnadnění imigračních procedur, s nevyslovenou pohrůžkou, co se stane, když odmítne.
Mazl Tov není klasický román, díky tomu předkládá vyprávění plné svěžích detailů, ale dramatický oblouk nepříjemně zavání skutečností. Ne v lince doučování: vypravěčka si získá důvěru Elziry, kterou trápí třas rukou, zřejmě vyvolávaný krizí sebedůvěry. Pasáže, jak ji učí jezdit na kole, patří k mnoha dojemným stránkám knihy. S exaktně založeným Jakovem zase řeší jeho teenage problémy a puberťácké výstřelky. Zato příběh Nimovy sestry, která po emigraci do Belgie prožila krach osobnosti, je doslova pochmurný.
Vypravěčka neprožívá snadné časy ani s Nimou, oba se musí vypořádávat s odlišnými názory toho druhého. Do mileneckého vztahu vstupují různé pohledy na Izrael, Palestince, Spojené státy, Židy a muslimy. Globální politika v milenecké ložnici. Střet náboženství u jídelního stolu. K pohodě nepřispívá ani Nimovo odloučení od vlasti. Své rodině zprostředkovává belgický život prostřednictvím videí, natáčí společné kuchtění, procházky po Bruselu… A jeho přítelkyně se mezitím v podstatě stala členkou židovské rodiny.
Prochází jakýmsi kurzem židovské identity pro nežidy. Zkrátka, kulturní dějiny se tu odehrávají ve vtipných dialozích s puberťáky i jejich rodiči. Kniha realisticky zachycuje i zvýšenou citlivost antverpských židů vůči podezřívavým pohledům okolí. Jarmulky se za volantem snímají, pokud se řidič auta chystá k rychlejšímu manévru. Vypravěčka zažije i to, když se na ni a na Elziru osopí prodavačka z obchodu, jejíž ceduli pomočil Elzířin jezevčík. Konfrontace probíhá ve stylu generalizujících urážek, že „s lidmi vaší sorty jsou vždy problémy“… A mezi židy počítá prodavačka i vypravěčku, protože, jak poznamená Elzíra, „v zimních kabátech jsme si všechny podobné“. Kniha má novinářský spád a náboj literární reportáže. Svěží styl neubírá vyprávění na duchovní hloubce, dějinné tragičnosti a hořkém humoru židovských příběhů.