Marija Stěpanovová: Památce paměti

překlad Alena Machoninová, Akropolis 2021

Kniha Marije Stěpanovové je úkaz. Kniha, která vydá za celou knihovnu, metakniha, kniha knih. A přitom má jasnou jednotící linii – jedná se o příběh rodiny ruských Židů během dvacátého století. Rodině Stěpanovové se přitom vyhnuly stalinské procesy, za druhé světové války padl jediný autorčin příbuzný, a přesto si její kniha udržuje sílu dokumentu. M. Stěpanovová se totiž vypravila po stopách rodinných kořenů… a nakonec na té cestě strávila třicet let. Přitom příběh své rodiny neustále konfrontuje s analogiemi, paralelami a shodami se světovým uměním.

Nejlépe bude asi uvést případ. Stěpanovová popisuje příběh zvláštního amerického umělce Josepha Cornella, který vytvářel zasklené skříňky naplněné zdánlivě bezcenným obsahem. Používal kousky látek, výstřižky, předměty denní potřeby… Jeho tvorba se pohybuje mezi asambláží a podivínským opájením se šuntem. Stěpanovová tedy prodlí u jeho příběhu, který líčí s nadšením i přesvědčivostí kunsthistoričky s literárními sklony…, aby přešla k hrám sovětských dětí, jak je sama zažila (narodila se v roce 1972). Připomene, že za jejího dětství bylo na moskevských dvorech běžné potají vyhloubit jamku, vložit do ní něco tajemně cenného, zakrýt ji sklíčkem a zase zahrabat. Těm skrýším se říkalo sekretiki – tajemství. A tuto útěšnou pasáž vyhrotí vzpomínkou na domácí úkryty před pogromy na jihu Ukrajiny v r. 1919, které si lidé budovali, aby unikli před terorem, a těm se zase říkalo – sekreten. Z vyprávění, které kolísá mezi historií umění a novinářským líčením historie, se vyklube strhující líčení toho, jak se chová člověk a jak se chová jeho jazyk, s přidruženou úvahou nad tím, co chceme ukrýt a co chceme vydat.

Kniha Marije Stěpanovové je úkaz. Kniha, která vydá za . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář