Martin Reiner: Magické číslo 9

Aula 2020

„Zasažen příbojem nostalgie“, tak začíná jedna z básní Martina Reinera v jeho nové sbírce. Příboj zní možná příliš dramaticky. Reiner ve své sbírce prostě ochutnává tu nejsladší básnickou chuť: chuť uplynulého času.

A ta může mít mnoho podob. Jednak je to vzpomínka na někdejší milostné výboje, rámovaná žasnutím, kolik let uplynulo a jak to tehdy vlastně bylo. Básník si nicméně přesně vybavuje různé tělesné detaily i body na výkonnostní tabulce. – Další ohlédnutí přinášejí oblíbení básníci. Reiner – s přiznaným autorským subjektem – loví z knihovny knížku Hejdových básní a zažívá dvojí trnutí: z někdejšího čtení, a z toho současného. Jiná podobná setkání napovídají o dalších vzorech: o Ivanu Divišovi, Ivanu Wernischovi, Josefu Palivcovi. Těch spřízněných autorů by bylo ještě víc: ozvou se i kainarovské tóny, odkaz na Václava Hraběte, míra smíření je místy až seifertovská. Očekávatelná je přítomnost Ivana Blatného. Mezi kvality Magického čísla 9 rozhodně patří zažitý přehled milované poezie a to, jak se stala součástí autorova vnitřního ustrojení.

Jedno ohlédnutí je věnováno vlastnímu stárnutí a přináší výčet detailů, co všechno už je jinak. Báseň však nevyznívá jako oslava ducha, který zůstal týž. A v tom je sjednocující kvalita Reinerových textů: v přiznané proměně sebe sama, svého vnímání i vlastní minulosti. Převažující tón je spočinutí ve změnách, které básník smířlivě registruje a tu sladkou chuť nostalgie čerpá právě z rozdílu, jak to bylo tehdy a jak je to teď.

Přidat komentář