Michal Bystrov: Michal Prokop / Ztráty a návraty

Galén 2020

Neptal jsem se, jakou zkušenost měl kolega Michal B., ale podle té mé už docela dávné je s panem Michalem Prokopem radost hovořit. Má talent vypravěče. Položíte otázku a dostanete pregnantní odpověď. Věcnou, vyváženou a přitom vtipnou, kterou lze rovnou přepsat bez nutnosti velkých úprav a dumání, co tím chtěl tázaný říci. Možná je to dáno tréninkem pana Prokopa v politice, a ještě spíš jeho schopností vžít se i do pozice tázajícího se. Vždyť sám tuto roli brilantně zvládl ve svých televizních diskusních pořadech Nic ve zlým a návazně Krásný ztráty. Čímž nechci nijak snižovat zásluhy Michala Bystrova. Ono je samozřejmě potřeba položit správné otázky a pak umět naslouchat, což chce spoustu kumštu i vědomostí. Když se na dvou pólech knižního rozhovoru potkají dva talenty, „příjemně nepřekvapí“, že svazek přečtete jedním dechem. I znalec zpěvákova „života a díla“ se dozví mnoho nového. A o reáliích, o kterých jste si mysleli, že je dobře znáte, si uděláte mnohem plastičtější obrázek. Třeba nejen o okolnostech, ale také o náladě a pocitech ze spolupráce Framus Five s Josefem Kainarem.

Michal Prokop přitom nádherně nemá zapotřebí nic tutlat, retušovat, natož lakovat na růžovo. Když se Michal Michala optá na ostudný podpis anticharty, vysvětlí pan Prokop okolnosti, za kterých k němu došlo: „Ve chvíli, kdy ta akce probíhala, jsem jí zdaleka nepřikládal takový význam jako dnes. Což je ovšem chyba: nedokázal jsem si uvědomit, co všechno to obnáší. My jsme chodili na všelijaké akce, kde nám přednášeli lecjaké zhůvěřilosti. A vždycky tam ležely podpisové archy.“ Neomlouvá přitom vlastní selhání, pokorně si nasype popel na hlavu. Vy navíc víte, že momentální selhání svými pozdějšími občanskými postoji a činy definitivně napravil. Věřím, že kdo nezažil období normalizace, může i díky téhle knížce, ač pojednává především o muzice, pochopit leccos z nemravných principů fungování nejtupější totality a jejího zhoubného, pokrucujícího působení na mentalitu i těch nejslušnějších lidí.

Stejně otevřeně se v knížce mluví o kompromisech a omylech uměleckých. Nepřeskakují se ani nejhlubší propady: „Neměl jsem nasmlouvaného vůbec nic, a tak jsem se nechal namontovat do jednoho z největších průšvihů mého profesního života. Tím byla má účast na Bratislavské lyře v duetu s Petrou Černockou. Zpívali jsme píseň, která se jmenovala Nebe má velkou modřinu.“ S verši, ehm, „hlaholí slunce, jásá naše halali“. A zpěvák si může s čistým svědomím pochválit i kšeft doprovodného vokalisty na západoněmeckém turné Karla Gotta: „Na tohle angažmá si opravdu nemůžu stěžovat. Zaprvé to pro mě byla velice cenná profesní zkušenost. A zadruhé mě to finančně zajistilo po zbytek roku 1978 – až do doby, kdy se dal Framus znovu dohromady.“ Pak nás například napadne, že nebýt finanční injekce od božského Káji (o mrtvých jen dobře) a Michal Prokop musel živit rodinu jinak, kdyby neměl čas k obnovení vlastní kapely, možná by ani nedošlo k jeho návratu k rocku. A kdyby nevzniklo sice slabší, ale důležité album Holubí Dante, možná by nedošlo ani k pozdějšímu Prokopovu uchopení Koleje Yesterday. I když tohle jsou pouze pusté spekulace.

Nejvíce prostoru v knize po právu patří tomu nejlepšímu, co Michal Prokop přinesl zdejší rockové scéně. Městu Er, a pak comebackové trilogii. Nezapomíná se ale ani na slušného člověka Prokopa v partajní politice. Cenné jsou i přetištěné dobové dokumenty a citáty. Třeba Prokopův dopis kolegům – poslancům z roku 1991, ve kterém vyzývá ke zdvořilému, kultivovanému jednání s oponenty. Bez urážení, osočování, zloby. „Očerňování těch druhých svědčí o nepříliš pevných postojích sebe sama.“ Jak trefně tahle (žel většinou politiků nevyslyšená) výzva dodnes působí!

Už samozřejmostí jsou u publikací Galénu, zaměřených na hudbu, přílohy v podobě podrobných diskografií. Včetně (byť po právu) zapomenutých normalizačních SP. Zajímavým přídavkem knižního rozhovoru je také Bystrovova anketa mezi Prokopovými kolegy z různých profesí, spoluhráči, přáteli nebo novináři na téma co pro vás Michal znamená nebo společných vzpomínek. Troufám si odhadnout, že Ztráty a návraty potěší nejen nyní, ale že se v knihovničkách „neztratí“ a čtenáři se k nim budou rádi „navracet“.

 

Přidat komentář