Michal Jupp Konečný toho s českým folkem a country zažil opravdu hodně. Organizoval devatenáct ročníků Porty v jejím vrcholném období (1971–1989), založil a řídil festivaly Zahrada, Svojšický slunovrat, Svojšický letorost, Folková růže a mnohé další. V sedmdesátých letech vedl Malostranskou besedu, v další dekádě pak klub Na Petynce, byl šéfredaktorem časopisu Folk & Country (1991–2011). Tak rozsáhlou bilanci za sebou u nás nemá žádný jiný organizátor folkových akcí.
Přesto je dobře, že se Konečný nepokoušel o nějaké komplexní mapování folkové a countryové scény – v tom by mu práci velmi komplikovalo právě to, jak hluboko byl po dlouhá léta v dění osobně zainteresován. Pak je opravdu obtížné najít potřebný odstup. Konečný si je dobře vědom svých zásluh, někdy se z jeho psaní ozývá až jakýsi spasitelský komplex: „A zároveň jsme měli jasno, že by nás neměli zlikvidovat a rozprášit, protože pak už by nebylo vůbec nic. Jen pustina a Kroky Františka Janečka.“
Je to vzpomínková kniha a líčí tedy události v chronologickém sledu. Konečný dbá na zdůrazňování společenských a historických souvislostí, vložení jakéhosi historického kalendária však není zrovna šťastné – čtenář tam je mj. seznamován s událostmi typu „V Praze se uskutečnila mezinárodní módní přehlídka zemí RVHP (1973)“ nebo „Na zasedání ÚV KSČ bylo kritizováno zvyšování zadluženosti ČSSR (1978).“ Odráží se to i v rejstříku, který tak je absurdně zanesen jmény jako Usáma bin Ládin, Saddám Husajn nebo Monica Lewinsky. Ale i kdyby zůstalo jen u hudebních událostí – pokud už musí být v knize o českém folku sděleno, ve kterém roce Peter Gabriel opustil Genesis, měl by ten rok být aspoň uveden správně.
Naštěstí zcela převažuje líčení toho, u čeho autor přímo byl. Popis dění v zákulisí, kam běžný posluchač nedohlédne, je mimořádně zajímavý. Najdeme zde hodně fotografií, z nichž některé nabývají po letech zvláštní zajímavosti (společná fotka Hutky a Nohavici z festivalu Zahrada). Závěrečné soupisy festivalů a velkých koncertů, televizních pořadů apod. možná povrchnější čtenář jen letmo přehlédne, tato pečlivá dokumentace však je velmi cennou přílohou knihy. Každý, kdo se o tuhle hudbu hlouběji zajímá, se ke Konečného vzpomínkám nepochybně bude opakovaně vracet.
Galén, 2018