Nadav Ejal: Vzpoura proti globalizaci – Proč lidé revoltují proti dnešnímu světu

Melvil 2020

Kniha vychází ze známého argumentu, že naše doba probíhá bez větších válečných konfliktů, roste průměrný věk, snižuje se chudoba a veřejné vzdělání a zdravotní péče jsou dnes dosažitelné pro více lidí, než kdykoliv předtím. Tak hovoří alespoň statistiky, které nás chtějí ukonejšit, že žijeme v té nejlepší možné době neomezených možností a rovných příležitostí. Chyba lávky. Jak píše autor metaforicky: „Globalizace je luxusní loď ukrývající svá špinavá tajemství v kajutách, podpalubí i strojovně.“ Globální propojení a rozpad bipolárního světa přinesly na počátku 21. století kromě některých bezesporu povzbudivých civilizačních výdobytků i spousty dříve nepředvídatelných komplikací a lidstvo tak uvízlo v „pasti pokroku“, poháněné iluzí individuálního úspěchu a západního komfortu pro každého. Fukuyamův konec dějin ale zatím nenastal.

Ejal projel jako investigativní novinář a filmový dokumentarista svět skrz naskrz a ptal se lidí různých národností, profesí, generací či politického přesvědčení, proč jsou vlastně nespokojeni se svými životy a stavem současného světa. Zavítal mezi radikální nacionalisty, řecké anarchisty, islámské fundamentalisty, syrské uprchlíky či americké starousedlíky. Ptal se obyvatel vylidněného Detroitu, rozezlených voličů Donalda Trumpa na americkém jihu nebo osamělých seniorů na vylidněném japonském venkově, kde místo lidí najdete už jen slaměné panáky.

A co tedy vypátral? Symptomy procesu globalizace jsou různé a někdy protichůdné, vesměs se však jedná o pocit oslabení vlastní identity, ztráty tradice a vykořeněnost z dřívějších společenských vazeb, ztráta pracovních jistot, rychlé a nepředvídatelné technologické změny, stárnutí populace bez dětí v západních zemích či naopak překotný demografický nárůst v zemích globálního Jihu. Své sehrála i vzrůstající ekonomická nerovnost, jež je asi nejvíce viditelná na těžbě koltanu potřebného k výrobě baterií do mobilních telefonů v Kongu, která pracovníkům – novodobým otrokům – nevydělá ani na pokrytí stravy, natož na vytoužený smartphone. 

Tento stav způsobuje masovou migraci do zemí globálního Severu, a tím obavu starousedlíků o jejich živobytí, životní prostor a bezpečí. Neoddiskutovatelné je ekologické ohrožení v podobě klimatických změn a stoupání hladiny oceánů, což dokládá třeba osud potápějícího se symbolu turistického ráje Malediv, z nichž se lidé budou muset už brzy přesunout někam jinam, než souostroví zmizí navždy pod hladinou oceánu. V neposlední řadě jde i o šíření pandemie covid-19, doprovázené iracionálním strachem z řízené redukce populace, která však z logiky kapitalismu „prodávat, co nejvíce výrobků co nejvíce lidem“ nedává příliš smysl.

Reakcí lidí na tyto symptomy globalizace je pak obvykle ztráta důvěry v tradiční instituce, vlády a věrohodnost politiky, velká nedůvěra v pravdivost informací, nárůst populismu, enormní obliba konspiračních teorií či virální šíření dezinformací, ale i znovuzrození nacionalismu a rasismu. Se ztrátou jistot dochází k návratu lokálních autokracií řízených populisty a tím nebezpečné ztrátě víry v demokratické hodnoty. Často spíš vyhřezávají staronové animozity a zdánlivě nepřekonatelné rozdíly, místo hledání styčných ploch.

Dalo by se jistě namítnout, že tyto symptomy tu přece existovaly v jiných podobách už dříve a jsou možná univerzální ve všech časech a kulturách. Globálně sdílená civilizace, propojená sociálními sítěmi a neutuchajícím mediálním smogem, se však akcelerovala a hypertrofovala do metastází celosvětového organismu. A dříve menšinová alterglobalizační vzpoura se dnes přenesla v podstatě na celou společnost.

Planeta, i když značně přelidněná, je tu ale pro všechny a musíme se na ní nějak pokusit žít v rámci omezených možností. A protože dnes už lidé příliš nevěří v prosakování bohatství seshora dolů, je potřeba přijít s udržitelnější alternativou společnosti na bázi kolektivní zodpovědnosti. Ejal navrhuje současnou vlnu revolty proti globalizaci nasměrovat k reformě a pokusit se přeformulovat základní hodnoty. Zároveň by globalizace měla do sebe umět zahrnout i lokální problémy a neničit vše tradiční. Volání o usmíření protikladů a novém restartu je dnes v době, kdy dochází k novým vyostřeným polarizacím, stále naléhavější. Nosná vize globální společnosti však stále nějak schází. Tedy kromě zatím nerealistických snů několika multimiliardářů vystřelit se do vesmíru a obydlet ho. Ale dost možná je zdánlivě neuspořádaný chaos předivem lidstva a nakonec nám sám ukáže jakou cestou se vydat. 

Přidat komentář