Pavel Klusák; Jan Burian: Drtivé jistoty JB

„Máš dobrou paměť, Honzo?“ zní první otázka, kterou v knize Drtivé jistoty JB klade písničkáři Janu Burianovi publicista Pavel Klusák. Právě dobrá paměť – ano, může být podpořena pečlivou dokumentací – je jedním ze základních předpokladů, aby knižní životopisný rozhovor dopadl dobře. Těmi dalšími jsou schopnost tazatele klást zajímavé otázky a umění zpovídaného vyprávět. V případě Drtivých jistot je důležité nejen to, že se Pavel Klusák umí ptát a že Jan Burian je zkušený vypravěč. Podstatná je i ta „drobnost“, že Buriana sice baví hovořit o sobě, ale nechává se vést a nevnucuje „svá“ témata za každou cenu. Více než v základní, lineární, části knihy je to znát v jedné z důležitých příloh. Burian komentuje vybrané písně ze svého rozsáhlého repertoáru, přičemž výběr těchto skladeb zcela nechává na Klusákovi. Přitom o svých oblíbených skladbách i o těch, na které by raději pozapomněl, hovoří stejně poutavě, a jeho glosy jsou tak cenným doplňkem k příběhu načrtnutému na prvních dvou stech stranách knihy.

Samotný rozhovor je přesně takový, jak od tohoto žánru čekáme. Začíná raným dětstvím („Matčino zpívání před spaním, to byly lidovky, zejména ty pražské…“) a končí zatím posledním hudebním počinem Jana Buriana, dvojalbem Jihotaje se skupinou Bizarre Band. I když je Burian člověk s renesančním rozletem (televizní moderátor, autor fejetonů, průvodce turistů, fotograf, autor cestopisů, hybatel písničkářské scény, syn slavného otce), hlavní linka příběhu se většinou vine kolem jeho vlastní písňové tvorby. Dostatečná pozornost je věnována začátkům v duu s Jiřím Dědečkem i následné kratší spolupráci s Petrem Skoumalem, průkopnickému debutovému albu Hodina duchů, éře zhudebňování poezie, období rýmovaného i volného verše i spolupráci se syny Janem a Jiřím. Jenže stejně důležité jsou i úvodní stránky knihy, na nichž se čtenář seznamuje s Burianovými inspiračními východisky, s jeho ranými hudebními a obecně kulturními láskami a s tím, čemu byl vystaven jako malý či velmi mladý. Poslouchal staré swingovky a potom Semafor, jako desetiletý zhudebňoval Majakovského a Nezvala, o pět let později v Houpačkách manželů Černých objevoval Beatles nebo Zappu. Zbožňoval Kryla, za „svou muziku“ považoval Captaina Beefhearta a z českých raných rockových kapel uznával jedině The Primitives Group, kteří „nafukovali prezervativy a vypouštěli je při koncertech jako balónky nebo zapalovali ohně“.

Právě onen rozptyl „od Kryla po Beefhearta“ možná předjímá budoucí Burianovo rozkročení mezi žánry, hledačství a zároveň zaměření na text, zpívanou poezii. Jeho hudební experimenty sahají od syntezátorové estetiky 80. let zosobněné Danielem Fikejzem (Hodina duchů) přes následnou spolupráci s Františkem Jančem a Janem Jeřábkem („poněkud jiný“ folk) a hrátky s novějšími elektronickými trendy na albu Jiná doba až po zcela improvizované album s Jaroslavem Kořánem nebo naopak klasickým způsobem napsané aranže skupiny Bizarre Band. Kniha však naštěstí není pouhým popisem jednotlivých hudebních projektů. Důležitým vracejícím se tématem jsou Burianovy vazby na rodiče a zejména vyrovnávání se s odkazem otce, E. F. Buriana, ale také vztah k dětem: od hudební spolupráce se syny Janem a Jiřím až po hlídání dcer v době krátké „mateřské dovolené“, která vyústila v jednu z nejsilnějších písní alba Dívčí válka. Svůj prostor v knize dostanou události kolem Sametové revoluce (s kým a kdy Burian zpíval při shromážděních a jak byl jednou okolnostmi donucen doprovázet se na kytaru), Burianova komunikace s posluchači i sdružení Osamělých písničkářů a vůbec názory na píseň jako umělecký útvar v době hudby jako spotřebního zboží.

Dvousetstránkový rozhovor samozřejmě nemůže vyčerpávajícím způsobem zpracovat všechny Burianovy aktivity. Menší důraz je kladen na cestování a cestopisy, někdo bude možná marně hledat více informací o Burianovi – televizním moderátorovi nebo o autorovi fejetonů pro Týdeník Rozhlas. Ale to jsou spíše detaily, a Burian navíc jako důležitý doplněk k této knize chystá své paměti.

Drtivé jistoty JB můžeme brát nejen jako základní příručku pro zájemce o dílo Jana Buriana, ale jako čtivou knihu, v níž (více než) písničkář nechává čtenáře a posluchače nahlédnout dost hluboko do svého nitra. Samozřejmostí pečlivé edice je řada fotografií, podrobná Burianova diskografie a také dva rejstříky. Názvový prozradí, že nejčastěji zmiňovanými písněmi v knize jsou Blues pro věřitelePíseň strašlivá o tom velkém dialogu… a že ze všech Burianových alb je v knize nejvíce pozornosti věnováno Dívčí válce a debutu Hodina duchů. Jmenný rejstřík pak odhaluje, že nejdůležitějšími lidmi v okolí Jana Buriana byli nebo jsou (v abecedním pořadí): Emil František Burian, Jan Burian ml., Jiří Burian, Jiří Dědeček, Daniel Fikejz, František Janče, Jan Jeřábek, Vlastislav Matoušek, Vladimír Merta, Randy Newman, Petr Skoumal a Jan Vodňanský. Kdyby se všichni mohli sejít na jednom pódiu, to by byla kapela!

 

Galén, 2018

Přidat komentář