Josef Vohryzek: Rozkymácený svět

Triáda 2021

Výbor statí kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926–1998) Rozkymácený svět míří tam, kde se literatura protíná se stavem společnosti. Naznačuje to už podtitul knihy: Komunismus, intelektuálové, rasismus, literatura, vzpomínky. A čtenář možná zažije zvláštní pocit: že Vohryzkova argumentace z první půli devadesátých let, ale i z konce let šedesátých, postihuje naši současnou situaci. Vohryzkovi se totiž podařilo předznamenat některé dnešní jevy.

Ve stati Diskutér bez pochybnosti například popisuje zarážející styl argumentace spisovatele Ludvíka Vaculíka v jeho publicistických textech. Vaculík v první půli devadesátých let představoval předvoj dnešního ctění „zdravého rozumu“, „selského rozumu“, „obyčejného rozumu“ a všech dalších druhů rozumu s přívlastkem, které indikují, že se rozum příliš nepoužívá. Vohryzek Vaculíkův přístup shrnuje takto: „… na všechno máme názor, čím odvázanější, tím ve skutečnosti standardnější a v jádře tuctovější, čím radikálnější, tím ve skutečnosti vemlouvavější a jistější si potleskem. V této explozi ‚vlastních názorůʻ často čteme výplody ducha, které se vyznačují jen a jen tím, že na ně má pisatel právo, žádnou další vlastnost, která by stála za zmínku, ani nemají.“

Vohryzek měl tehdy na mysli Vaculíkovy cholerické zkratky, že by se zlodějům měly sekat ruce, zločinci by se měli posílat do vyčleněných oblastí, kde by konali zločiny na sobě, a Salman Rushdie by se měl odebrat „zpátky“, zřejmě do Indie, aby odčinil, co svými Satanskými verši napáchal. Pro Vohryzka je ale charakteristické, že se snaží postihnout účinek těchto žlučovitých výprsků na českou společnost – proto ono „my“. A navrhuje i diagnózu: jde zřejmě o „akulturační šok ze svobody, na kterou jsme čekali příliš dlouho“. Jestliže je toto uplatňování „vlastního názoru“ dnes široce rozšířeným koníčkem, pak se obávám, že pouze o šok ze svobody nešlo…

Výbor statí kritika a překladatele . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář