S Byronem na troskách jeruzalémského chrámu

Překlady oba nejsou zbytečny

Dva vynikající básníci podávají svorně vedle sebe každý svůj překlad Hebrejských melodií – jak krásná a vděčná příležitost literárnímu historikovi srovnáním obou prací pověděti nám něco o Vrchlickém a Sládkovi, pověděti o obou v poměru k Byronovi! Avšak naše literární historie posud tvrdě spí, i nezbývá tudíž než nám profánům pronésti úsudek. Konečně – básníci předkládají své plody i neodborníkům, i musí tudíž býti dovoleno souditi o nich i nám, tím spíše, chceme-li se omeziti hlavně na stránku překladatelskou.

(Čas 4/1890)

Byla to (a dosud je) velká literární kuriozita. Věrní druhové – ale i rivalové na básnickém poli – Jaroslav Vrchlický a Josef Václav Sládek vydali roku 1890 u nakladatele Františka Šimáčka v Praze dvojí, paralelní překlad Hebrejských melodií z pera britského romantika George Gordona Byrona. Na jedné straně čteme Vrchlického a na protější Sládkův text, přičemž se české verze různě prolínají, liší, překvapivě doplňují či zázračně shodují. Má to vůbec na českém knižním trhu obdobu? Na každý pád muselo jít – tehdy, deset let před koncem 19. století – o určitou senzaci.

Lord Byron sbírku napsal v roce 1814 na žádost svého blízkého přítele, bankéře Douglase Kinnairda, s nímž se znal z královského divadla v Drury Lane. A proč název Hebrejské melodie? Inu, i to je poměrně zvláštní věc. De facto šlo o písňové texty, jimiž se šestadvacetiletý Byron strefoval do nápěvů třiadvacetiletého skladatele a muzikologa Isaaka Nathana.

Tento syn polského Žida, narozený v britském Canterbury, studoval na rabína v cambridgeské synagoze. Vzhledem k tomu, že jeho otec byl chazan neboli kantor (osoba, která při židovské bohoslužbě vede společné modlitby), není divu, že se Isaac zajímal o dávné židovské zpěvy, jejichž původ podle tradice sahal až do doby před zničením takzvaného Druhého chrámu v Jeruzalémě. Nathan všude rozhlašoval, že údajné pozůstatky tisíc let staré hudby oživí. Poté, co dal dohromady pár melodií (spíše autorských než starověkých), podal v květnu 1813 v londýnském měsíčníku The Gentleman’s Magazine inzerát oznamující jeho záměr tyto kusy vydat.

Sledoval tím ryze komerční cíl: chtěl se svézt na první novodobé vlně zájmu o to, co bychom dnes nazvali world music. V éře kolonialismu a nedlouho po Napoleonově tažení do Egypta a Sýrie objevovali Evropané lační exotiky jednu Ameriku za druhou. Isaac Nathan byl připraven, i když se mnozí jeho snažení usmívali. „Teď se asi dočkáme melodií z Kamčatky, Madagaskaru nebo písní Hotentotů,“ reagovali recenzenti pohrdlivě, když v dubnu 1815 spatřil světlo světa první svazek notových zápisů dvanácti instrumentálních skladeb s názvem Hebrew Melodies. Skladatel věděl předem, že se ocitne pod palbou kritiky, a proto hledal podporu, kde se dalo. Přemluvil známého tenoristu Johna Brahama, aby se pod hudbu k Hebrejským melodiím podepsal spolu s ním. Na oplátku měl Braham dostat polovinu výtěžku z prodeje.

V té době už Nathan spolupracoval s tvůrcem Childe Haroldovy pouti. Původně chtěl do projektu zaangažovat sira Waltera Scotta, v průběhu roku 1814 však napsal Scottovu největšímu konkurentovi Byronovi – a ten kupodivu přijal. Asi mu bylo sympatické, že Nathan dráždí odborné kruhy. Dost možná ho zajímalo i téma věčných útrap vyvoleného národa. Tak či tak se mezi říjnem 1814 a únorem 1815 s Nathanem opakovaně scházel; nejprve mu nabídl ke zhudebnění několik již hotových milostných básní, poté zkusil psát přímo na dané téma. Druhého ledna 1815 se oženil a krátce nato zaslal Nathanovi další básně, tentokrát už výhradně čerpající ze Starého zákona, hlavně z Knihy Jób.

Traduje se, že si vzniklého díla příliš necenil. Ve slabé chvíli prý dokonce rukopisy hodil do ohně, Isaac Nathan je ale zachránil. V květnu 1815 vyšly tyto Byronovy verše poprvé v celku, opět pod titulem Hebrew Melodies, nákladem Johna Murraye v Londýně. V originále jde o třicet básní, přičemž o rok později, v dubnu 1816, vyšel i kompletní zápis Nathanových melodií. Těch bylo jen čtyřiadvacet, zbylých šest Nathan zveřejnil dodatečně. Jako poslední publikoval v roce 1829 nápěv k textu Bright Be The Place Of Thy Soul.

Dva vynikající básníci pod . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář