Shel Silverstein: Jen jestli si nevymejšlíš

shelVíte, kdo je Shel Silverstein? Zaprvé je to ten člověk, který pro Johnnyho Cashe napsal „Chlapa jménem Zuzanka“. Dále to byl v padesátých letech jeden z hlavních karikaturistů časopisu Playboy. A je příznačné, že i mnohé z jeho praštěných básniček měly premiéru právě v Playboyi.
Fakt, že se nyní nakladatelství Albatros odhodlalo vydat Silversteinovu poezii v češtině, svědčí ve sféře tzv. dětské literatury o mírném pokroku v mezích zákona. Bývaly doby, kdy různí strážci dobrých mravů vyřazovali Shelovy sbírky z knihoven. Ony se totiž začasté tvářily jako verše pro naše nejmenší, jenže… „Když tě nutěj do nádobí (mýt ho nebo utírat), když tě nutěj do nádobí (což nikdo z nás nemá rád), když tě nutěj do nádobí, upusť talíř, a pak snad chviličku se budou zlobit, než tě vyženou si hrát.“ Uznáte, že to si spořádané matinky nemohly nechat líbit. Strýček Shelby, jak si Silverstein trochu zvrhle říkal, porušoval veškerá pravidla, na něž při vydávání básní „pro děti“ spolehlivě narazíte i dnes (vím, o čem mluvím).
Nejprve vám řeknou, že tomu kterému slovu dítě nerozumí. Viz Silversteinův verš: „Radši bych hrál piškvoly, než furt chodil do školy.“ Věřte mi, že to by u většiny editorů neprošlo. Zvláště když říkanka pokračuje: „Piškvoly? Piškvoly? Ty hele, co to jsou piškvoly? – Co já vím… Ale jsou určitě lepší než chození do školy!“ Dále vám řeknou, že v poezii pro děti nesmějí být nevhodná slova. Na což by se dalo stručně odpovědět Shelovou písní F*** ‚em. Sám Silverstein vypadal, že ho právě propustili z basy: holá hlava, plnovous, ostře řezané rysy nájemného vraha. Snad i proto si ho oblíbil „muž v černém“, jakož i další muzikanti, Krisem Kristoffersonem počínaje a Marianne Faithfull konče.
Ovšem mnohem horší než obviňování z infikace dětských mozečků hrubými výrazy muselo být pro autora nonsensů, jež si originalitou a hravostí nezadají s tím nejlepším z Emanuela Frynty, nařčení, že smysl jeho básní malý čtenář „nerozklíčuje“. Ach ouvej, má ty svatá prostato! Ale i na to měl Shel vždycky pádnou odpověď. Představme si, jak asi musel odpovědného redaktora zničit Silversteinův text s názvem Já Gdojá a můj Copřeseň (v originále The Meehoo With An Exactlywatt): „Ťuk ťuk! – Kdo je to? – Já! – Kdo já? – Správně! – Co správně? – Gdojá. – To chci právě vědět! – Co chcete právě vědět? – Kdo já! – Přesně tak. – Co přesně? – Copřesně vedu s sebou.“ A tak dál, a tak podobně.
Závěrem vysekněme poklonu trojici překladatelů: Lukáši Novákovi, Stanislavu Rubášovi a Zuzaně Šťastné. Kdyby neuměli to, co umějí, klidně mohli půvab Silversteinových bláznivin poslat do kopru. Naštěstí jsou lidmi na svém místě, o čemž nás přesvědčují téměř v každém řádku. Jejich veršování není ani trochu laciné, jsou stejně uhození jako tvůrce, kterého přebásňují, a hlavně – nemají zábrany. A tak jim absolutně nevadí naservírovat čtenářům všeho věku (rozhodně ne jen předškolního) třeba tuhle velice nevhodnou a nevýchovnou veršovánku, navíc s výstižným obrázkem: „V automatu na žvýkačky, což se málo stává, leží oko a dost divně na mě pomrkává. Jako by mi říkalo, že už jsem jich měl pět, že to s těmi žvýkačkami nemám přehánět.“
Albatros, 2014, přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná

shel2

Přidat komentář

1 komentář u „Shel Silverstein: Jen jestli si nevymejšlíš

  1. Není mi úplně jasné, čeho se nakladatelé v Česku obávají, že mají takový odpor k vydávání elektronických knih. Je přece zcela jasné, že když si chci číst, za pohodlí mít čtení za pár minut bez čekání zaplatím minimálně cenu tištěné knihy nebo i více. A nakladatel ušetří za výrobu fyzické knihy.

    Pak se nesmí nakladatelé divit, že když si nemůžu koupit knihu po internetu, někdo jí hned naskenuje a dá na uloz.to. Já vždy nejdřív hledám knihy v oficiálních obchodech a pak teprve jinde. Na Amazonu kupuji elektronické knihy i když mám již tištěnou a musím jí zaplatit podruhé.

    J. Beneš