To píše závěrem Velké knihy čůrání, kterou právě vyslalo za čtenáři pražské nakladatelství Labyrint v edici Raketa, bejbypankový Kašpárek v rohlíku. To je myšlenka, která se jistě hodí za jakýchkoli časů, na jakéhokoli prezidenta.
Samotná kniha je pak dalším příspěvkem do relativně dlouhé řady monografických publikací, které se vyrojily na zdejším knižním trhu po roce 2000 a které reflektují s gustem všecko, co se váže nějakým způsobem těsněji či volněji k lidské tělesnosti, potažmo k sexualitě. Máme na mysli Velkou knihu o hovně, která to v roce 2001 celé spustila, a potom další populární příspěvky, jako Kniha o kundě, Kniha o čuráku, Kniha o mrdání, Hovno?, Prdel!, anebo Velká kniha o prdu. Ze zahraničí, zejména z Německa od Benedikta Taschena, pak přicházejí do Čech v poslední době počiny vhodné ke srovnání, typu The Big Book of Pussy, The Big Penis Book, The Big Butt Book nebo The Big Book of Breasts, vše v produkci Diany Hansonové, která se věnuje erotice a pornografii na všech možných úrovních, od ryze uměleckých počinů po vulgárnější pop-kulturu, už skoro čtyřicet let.
Pokud byla Velká kniha o hovně, pojatá Pavlem Růtem jako antologie několika rozsáhlejších textů na téma, prvním nesmělým krokem v terénu, který sice znají výborně z vlastní zkušenosti úplně všichni, jen mají jistý problém tenhle vztah reflektovat, pak Kniha o kundě (2007) vyšla čtenáři vstříc kroky opravdu mílovými. Mozaika stručných výpisků z domácí a světové literatury se spokojila s prvním plánem, tedy soustředit se na beletrizovaná dobrodružství i patálie mužů a žen svázaná s titulním orgánem. Recept zafungoval výborně, jak svědčí vysoký prodej, a hlavně čtyři parazitní tituly, které se vyrojily obratem a jejichž cílem nebylo víc než vyrabovat princip, který se osvědčil. Velká kniha o prdu (2009) pak přistoupila k tématu málem seriózně: problematiku rozebrala z hlediska historického, z nejrůznějších úhlů humanitních i vědeckých, inspirovaná četnými pracemi realizovanými různě v zahraničí; to vše samozřejmě ilustrované úryvky z beletrie i literatury faktu. A Velká kniha čůrání?
Knížku o 112 stranách a 164 výpravných ilustracích, jejíž obálce dominuje symbolická žlutá, napsal a na-kreslil Jakub Plachý. Záložka ho představuje jako čtyřiadvacetiletého studenta „v ateliéru ilustrace a gra-fiky Juraje Horvátha na pražské VŠUP“ a dodává, že „tohle je jeho první autorská kniha“. Tady máme první plus oproti publikacím, o nichž byla řeč výše: mladík si troufl na vybrané území úplně sám, na vlastní pěst. Látku zpracoval jednoduchou, naivisticky stylizovanou černobílou kresbou a podobně jednoduchými ručně psanými poznámkami, případně komentáři. Podtitul „encyklopedie čůrání pro malé i velké“ je sice poněkud nadsazený, ale s ohledem na zřejmý a kontinuálně demonstrovaný autorův smysl pro absurdní humor, který vynikne nejlépe ve vztahu mezi (rádobyvážným) slovem a (lehce znevažujícím) obrazem, naprosto legitimní. Plachý uvádí do tématu prostě komiksově: v jednotlivých zastaveních své konceptuální práce je dějový až akční, zvládá funkční výrazovou zkratku, která z něj dělá skoro minimalistu, a nepřestává být přirozeně, kreativně hravý.
Plachého koncept má nepochybně potenciál přerůst rámec knihy a vydat se na zkušenou v jiných uměnách, třeba jako svébytný výstavní projekt, na divadle nebo v animovaném filmu. Autor sice nezpracoval titulní fenomén bůhvíjak důkladně nebo vyčerpávajícím způsobem, vyloučil třeba úplně „holčičí čůrání“ (za což se kaje rovnou v předmluvě), ale na druhou stranu nepominul třeba takzvaný piss-art, čili malbu močí, který se začíná v poslední dekádě prosazovat zvolna i v Čechách. Ostatně srovnatelně zajímavých poznatků, pokud nejde o mystifikačně laděné výmysly, shromáždil Plachý ve svém knižním výstupu víc než dost: upozorňuje na fenomén močení proti větru, prozrazuje, že hráči baseballu si potírají močí dlaně proti mozolům, uvádí jistého Američana příjmením Schroeder, který v Ne-brasce dočůral do vzdálenosti pěti a půl metru, zmiňuje „čůrání na jinou osobu v sebeobraně“ i moč jako předchůdkyni droždí, atd. atp. Nakonec se čtenáři/divákovi ta knížka, ačkoli je ze všech těch, co byly jmenovány úvodem, nejútlejší, zdá jasně nejzábavnější.
