Tomáš Dvořák a Marek Rejhon: Bohemian Jazz Guitars Tribute/Neznámý příběh českých jazzových kytar

Halda, 2019

Takhle důkladná a krásná labour of love se nevidí často. Vlastně ani nejde o „pouhou“ knihu, i když v rukách držíme jediný objemný svazek, ale o několik žánrů umně sklížených do sebe. Historickou studii, životopisné medailonky, obrazovou publikaci, stať technickou, to vše se „soundtrackem“ na CD navíc. Abych nezapomněl, ke knize si můžete u autorů objednat i uspořádání koncertu.

Nejdříve něco o autorech. Tomáš Dvořák je kytarář, přesněji luthier (jak se označují výrobci drnkacích nástrojů včetně citer, mandolín či louten), a také zkušený koncertní i studiový kytarista a mandolinista. Jazzového kytaristu a pedagoga Marka Rejhona možná znáte jako někdejšího člena Originálního pražského synkopického orchestru, dnes hraje například s Petra Ernyei Quartet. Zároveň se vážně zajímá o konstrukci kytar a podílí na jejich vývoji.

 

A teď už o místě a předmětu seriózního a zároveň nadšeneckého výzkumu těch dvou a vlastně celého relativně týmu. Podtitul Neznámý příběh československých jazzových kytar totiž vůbec nepřehání. Téměř zapomenuta byla celá mezinárodně významná etapa zdejšího nástrojářství. Možná se vám podobně jako mně podařilo v dětství narazit (v mém případě u strýce) na famózní „gibsonku“ s nápisem Cremona. A nedokázali jste si ji spojit s vachrlatými sladkými dřevy stejné značky, zakoupenými na začátku 80. let minulého století za účelem oslňování spolužaček, na kterých jste si zuřivě ničili sluch i prsty. Tedy ničili na těch prknech, ne na spolužačkách. Nic jiného dostupného totiž tehdy pod názvem „kytara“ na zdejším trhu prakticky neexistovalo. Většinu lidí včetně homo musicus tudíž upřímně překvapí, že v době mezi válkami a pak ještě částečně až do 60. let patřil region Chebska ke světovým velmocím ve výrobě jazzových kytar. A že rody houslařů a luthierů ze Schönbachu, po válce a „reorganizaci Sudet“ přejmenovaného na Luby, vyvážely mimořádně kvalitní mistrovské i sériové nástroje nejen do Německa, ale i USA, Spojeného království či třeba do Barmy, tehdy pod britskou správou. Jako bych to viděl před sebou: V honosném sále pseudoklasického koloniálního hotelu Strand, kde kdysi pobýval i Rudyard Kipling, to ve večerním tropickém vedru roztáčí místní taneční orchestr. Jeho kytarista má na klíně samozřejmě kytaru původem z Československa…

 

Prostě lidské příběhy

První část knihy vlastně vykresluje historii a geopolitické pozadí. Připomíná dlouhou houslařskou tradici regionu, písemně doloženou do 17. století. Pohotovou a zasvěcenou reakci zdejších výrobců na vzestup popularity kytary v meziválečných letech. Včetně nové konstrukce jazzové neboli archtop (s klenutými deskami) kytary. A také důsledky hospodářské krize, v hornatém pohraničí zvláště dusivé. A ještě drtivější a smutnější dopad nuceného odsunu českých Němců, mezi kterými byla právě nástrojářská elita. Případně postupnou a potupnou degradaci umu těch mistrů, co mohli ve svých domovech zůstat, vinou totalitních praktik.

Na dalších stranách kniha nabízí medailonky nejslavnějších luthierských a houslařských rodů, a protože jde o příběhy mnohdy dosti pohnuté, nehrozí žádná suchopárnost. Čtivé životopisné črty mohou snadno zaujmout i čtenáře, kterému jsou kytary šumák. Kytaroví nadšenci ovšem zaplesají třeba nad informacemi, kterak probíhala čilá korespondence s objednateli z USA, jejíž součástí byly i pečlivé nákresy tehdy nových archtop kytar. Nebo jak mistři ze Schönbachu okoukli a s místním fortelem vyšperkovali konstrukci ikonického nástroje Gibson L-5, uvedeného na trh v roce 1922, jehož jediný exemplář ve střední Evropě tehdy vlastnil berlínský swingový kytarista Hans Korseck.

 

Velmi názorný je také fakt, že zakladatelé německé rodinné značky Höfner (jistě, pozdější elektrické „höfnerky“ si zakoupili i v Hamburku soumařící Beatles, ale to je jiný příběh z pozdější doby) pocházeli také od nás. Nemluvě o tom, jaký přínos znamenali kvůli nedůstojným podmínkám emigrovavší (nemluvě o těch násilně odsunutých) nástrojáři třeba pro další prestižní německou značku Framus. Právě s odchodem zbytku houslařských a luthierských mistrů do Německa, hlavně rodu Bräuerů v 60. letech, výroba kvalitních kytar v Lubech definitivně končí. Člověk se ani s odstupem dekád nepřestává zděšeně divit, co všechno ti komunisté dokázali zmrvit.

 

Na tomto místě se hodí podotknout, že svazek vnímají jeho autoři i četní spoluautoři také jako „gesto česko-německého porozumění a smíření“. Což bez zbytečného patosu konstatuje v předmluvě knihy i německý historik Christian Hoyer, iniciátor muzejního spolku zaměřeného na mapování historie schönbašských houslařů v bavorském Bubenreuthu. Právě v Bubenreuthu totiž našla útočiště řada českých Němců odsunutých ze Schönbachu a udělala z města další nástrojářské centrum. Zde si založil fabriku i Karl Höfner. A pokračovatel sudetského klanu Walter Höfner tu později designoval i onu McCartneyho basovku…

Kniha by nebyla úplná bez pasáže o konstrukci jazzových kytar obecně a o zvláštnostech těch ze Schönbachu – Lubů. Potažmo o postupech jejich oprav a rekonstrukcí. I tato kapitola je však díky názorným ilustračním fotografiím a lehkému jazyku snadno srozumitelná i pro laika.

Mimochodem, srozumitelná je celá kniha také pro anglofonní čtenáře, vychází ve dvojjazyčné verzi.

 

 

Pastva pro oči i uši

Autoři projektu Dvořák a Rejhon nejen pátrali po zapomenuté historii československých jazzových kytar, ale pochopitelně i po samotných kytarách. Spolupracovali se sběrateli a restaurátory, sami nástroje sbírají a restaurují. Další část knihy se tak mění ve fotografickou publikaci, kde jsou zachyceny nejreprezentativnější známé instrumenty. O snímky se postaral Karel Pazderka a opět jde o dokonalou labour of love.

Tím však obrazová dokumentace nekončí. Kniha přetiskuje také plejádu dobových katalogů, propagačních letáků, místopisných snímků, úředních dokumentů atd. Kde to jde, mnohdy poetické fotografické studie kytar doplňují i dobové snímky těch, co na ně hráli. Na starých fotkách tak lubské archtopy defilují v rukách Vladimíra Tomka, bratří Ryvolů, Kučerovců, ba i Waldy a Káji.

 

Tvůrci logicky mysleli i na to, že koukat na obrázky kytar a neslyšet je by mohlo připomínat tak trochu peep show. I když si prostřednictvím knihy nemůžete na ušlechtilé nástroje sáhnout a zahrát si na ně, s poslechem je to snadné. Ne, autentické nahrávky z meziválečných let nečekejme. Ale ke knize je přiloženo CD instrumentálních verzí dobových skladeb, zahraných na zrestaurované nástroje současnými instrumentalisty. Pochopitelně si tu zahrají oba hlavní autoři. Přizvali ovšem také legendu české jazzové kytary Jaroslava Šindlera, Libora Šmoldase, který už svoji příchylnost k českým „standardům“ dokázal třeba interpretací skladeb Jaroslava Ježka, bluegrassového virtuózního hráče Ondřeje Kozáka či Norbiho Kovácse. Havajskou kytaru z lubských dílen probudil Luboš Novotný z Druhé trávy. Album působí vyváženě, pestrá aranžmá se dobře poslouchají a kniha přesně popisuje, jaký nástroj byl kde použit.

Netuším, jak početná je skupina kytarových nadšenců, potenciálních kupců do detailu dotaženého díla. Ale ať už jste aktivní muzikanti, hudební fanoušci nebo jenom máte rádi krásné věci, vězte: Knižní artefakt Bohemian Jazz Guitars Tribute je hoden svých řemeslně dokonalých ostruněných „hrdinek“.

 

Přidat komentář

2 komentáře u „Tomáš Dvořák a Marek Rejhon: Bohemian Jazz Guitars Tribute/Neznámý příběh českých jazzových kytar

  1. Dobry den, moc se omlouvam, ze pisu s takovym zpozdenim. Nasla jsem Vas dotaz teprve ted. Pokusim se sehnat kontakt na autory a dam Vam vedet.
    S pozdravem za UNI
    Veronika Fischerova

  2. Dobrý den, před více, než padesáti lety, jsem si koupil od kamaráda Ivoše Křižana jazzovku (snakehead bez výřezu). Když mi na ní dělali u Furcha před několika lety generálku, ptal jsem se, jestli by se nedal zjistit původ, a bylo mi řečeno, že na ní nejsou žádné značky, ani nálepky, ale podle konstrukce by mělo jít o kytaru vyrobenou mezi válkami v Lubech. Za půlstoletí, co na ni hraju, jsem si ke kytaře vypěstoval citový vztah a protože každý jen tu svou má za jedinou, neznám lepší zvuk. Pořád bych se o ní rád dozvěděl něco bližšího, ale nevím, kde začít. Teď jsem objevil knihu, o které píšete, a napadlo mě, že by se dalo třeba něco zjistit u jejích autorů. Nemohli byste mi na ně prosím poskytnout kontakt? Děkuji. Pavel Kolář