Viki Shock: Zahradníkův rok na hřbitově

viki_shockDodnes si vybavuju tu fotku v novinách – básník Viki Shock na ní uvolněně postával a pod paží držel oranžový psací stroj. V rozhovoru sděloval, že se rozhodl oddat se zcela poezii a živit se příležitostnými pracemi. Mohlo jít o druhou půli devadesátých let, kdy psací stroj začínal být anachronismem, takže jaksi dokazoval, že je to míněno vážně. V kombinaci s výrazným pseudonymem autora jsem si tehdy řekl: ha, nová doba a nová generace. Jaké odhodlání! Přejme jim to, třeba to vyjde… Kniha Zahradníkův rok na hřbitově poskytuje obrázek, co může následovat.
Už ne tak mladý básník se zřetelnými autobiografickými rysy přijme z existenčního nezbytí zaměstnání na hřbitově. Žádné potvrzování vlastní hodnoty tím, že si uchovává „čistou hlavu“, se ale nekoná. Ani hrabalovské perličky na dně jaksi nejsou k nalezení. Skřivánci na niti kolem nepoletují. Zadostiučinění toho, kdo prohrál z vlastního rozhodnutí, ne a ne přijít. Za pochmurnou životní scenérii nemůže ani tak hřbitovní prostředí, jako spíš spolupracovníci. Galerie potřeštěných lidských originálů i těch, kteří toho sice moc nepobrali, ale o to nesmlouvavěji a vulgárněji prosazují své názory, je stejně pestrá jako bezútěšná.
Básník se pokouší zůstat nad věcí, ovšem místo poezie se dostavuje neveselá životní próza. V Shockově knížce se stylově jedná o starosvětsky laděné vyprávění historek, které připomene třeba texty Ignáta Hermanna. Vlastně jde o realismus, jenom ne socialistický. Seznamovat se s postavami knihy se podobá jízdě přeplněným autobusem, kde jsme si spolucestující nevybrali. Viki Shock však píše s nadhledem, sebeironií i humorem, takže se ta jízda dá snést, a poněkud překvapivě skončí happy endem v podobě dívčího anděla, který… ale neprozrazujme pointu.
Obrázek, jak to dopadá, když se jeden oddá poezii, poskytuje Zahradníkův rok na hřbitově nicméně přesný. Bez fotrovského poučování, jak by měl člověk naložit se svým životem. Takže se vlastně jedná o výchovný, ba pedagogický text. Vzhledem k omyvatelným zeleným deskám ho lze navíc doporučit k četbě v prostředí jako je kavárna, hostinec, ba i ten hřbitov. Protože život může být možná truchlivý scénář, ale zároveň taky „pohoda bambus“, jak zní jeden z veselých sloganů knihy.
Clinamen

Přidat komentář