Vojtěch Havlovec, Pjeer Van Eck, Šimon Matějka: Linka č. 141

„Na začátku vznikla potřeba vytvořit komunitu.“ Tato věta se v knížce Linka č. 141 objevuje velmi často. V publikaci vzniklé tak trochu jako vedlejší produkt kreativního přetlaku obyvatel sídlištní periferie Prahy – Černého Mostu – má své opodstatnění. Vytvořit luxusní pomník panelovým králikárnám pro dnes téměř deset tisíc obyvatel už chce víc než jen nadšení. To chce skupinu nadšených, schopných, a navíc kompetentních individuí, kteří bláznivý nápad dotáhnou přes úspěšnou crowdfundingovou kampaň do zdárného konce. Proč podobná publikace nevznikla třeba na mnohem prosáklejším Jižním Městě, v Bohnicích, na západ ve Stodůlkách nebo Řepích? „Čerňák v některých svých částech funguje jako trochu větší vesnice,“ přiznává hned na úvod ústřední hybatel projektu Vojtěch Havlovec. Ten jako zkušený organizátor kulturních akcí rozdal úkoly povolaným osobám, a tak se na jedné kupě sešly vysoce sofistikované texty o architektonické podstatě čtyřicet let starého sídliště, dopravní obslužnosti místa nebo podzemí Černého Mostu, informační kapitoly představující organizace fungující na území Prahy 14, možnosti kulturního i sportovního vyžití a partie, které byste v seriózní publikaci představující nějaký kus hlavního města nejspíše nenašli. Barvitě jsou zde vykresleny sídlištní hospody, graffiti tvořící party, místní rázovité figurky od vietnamského zelináře Mirečka, Profesora, středoškolského učitele a vařiče pervitinu, až po televizního moderátora Richarda Samka, Ladislava Angeloviče z The Tap Tap nebo baristy a hendikepovaného sportovce Jaroslava Petrouše.

 

Nechybí ani černá kronika, pasáže věnované místním klepadlům, dětským hřištím, opuštěným nákupním vozíkům nebo amatérskému leteckému modelaření. Míchání seriózních pasáží s často nečekanými odskoky na všechny strany je typickým znakem celé více než třistašedesátistránkové, na křídovém papíře vypravené publikace plné fotografií ze všech etap fungování sídliště. Sám Pjeer Van Eck ve své stati píše: „Je zřejmé, že především restaurace a hospody představují nezbytný tmelící prvek ‚sídláku pro lidi, co žijí v paneláku‘. Scházejí se tam vozíčkáři (řada z nich má v knížce svůj medailonek) u příležitosti společenských akcí, amatérští sportovci tu mají vyvěšeny výsledkové tabulky a rozebírají zápasy, sedává tu přední český hráč na lesní roh Zdeněk Pok nebo vám František Hamouz ukáže kus pásky, kterou přestřihl sám primátor Bém v roce 2005 u příležitosti otevření cyklostezky za 14 milionů k rybníku.“

 

Pro většinu obyvatel České republiky je Černý Most pouze dopravním uzlem, velkou noclehárnou na kraji Prahy a místem pro velké nákupy v místním nákupním centru. Knížka Linka č. 141 poutavě ukazuje, že i v tomto prostředí může vzniknout hromada zajímavých aktivit lidí, kteří se na sídliště většinou přestěhovali se skřípěním zubů, ale po letech na něj často nenechají dopustit. Za koupí knížky musíte vyrazit na místo činu, kde je k sehnání na sedmnácti místech (například v Plechárně). Publikaci seženete také na adrese www.stopzevlingshop.cz.

 

 

Stop Zevling productions, s.r.o.

Přidat komentář