MICHAL RATAJ: Senteceless Sentence

Profilové album přináší skladby Michala Rataje vzniklé za poslední čtyři roky. Nabízí tvorbu v aktuální šíři, ovšem trochu na úkor konzistentnosti, i když část děl inspirovaly deníkové záznamy

Pavla Kolmačky. Přímo pod jejich vlivem vznikala dvacetiminutová titulní skladba označená za akusmatiskou. Nese se v duchu ambientně laděného soundscapingu, kde plochy zvuků občas doplňují ruchy nebo osamělé údery na piano či motiv na kytaru. Rataj v ní zúročil zkušenosti s radioartem a elektronikou, takže se mu dobře daří zvládat styl, který stojí na prolínání táhlých pasáží, z nichž občas vystoupí nějaký šum nebo ruch. Navíc přidává své skladatelské zkušenosti, takže kompozice neupadá do obvyklé monotónnosti. Dramatičnost jí dodávají temné kovově znějící zvuky a tísnivá úzkostná atmosféra, vyvolávaná táhlými pokroucenými zvuky, připomínajícími tahy smyčce po činelu, se snoubí s prosvětleností chorálových rejstříků. I když to asi nebylo Ratajovým záměrem, jde o jednu ze zajímavých nahrávek v oblasti ambientu, a to nejen v české kotlině.

Příbuzná je devítiminutová Winter Shadowy, která přibližuje chlad zimy, čemuž odpovídají i použité zvuky. Větší roli v ní hrají ruchy a rozhodně nenabízí klid, spíše přibližuje zimu padajícími masami sněhu, pod nímž se větve lámou. Podobný charakter má i miniatura Glassy Fragile, která představuje dobrou bránu pro vstup do Ratajova světa.

Další skladby se z tohoto pojetí vymykají, živě hraná elektronika a samply doprovázejí akustické nástroje. Nejintegrálněji se oba světy podařilo propojit ve skladbě Basso Spatio s jazzovými názvuky, protože Rataj s kontrabasistou Tomášem Liškou se potkávají při spolupráci se skupinou Points. Small Imprints pro klarinet a elektroniku je nejsilnější v poslední třetině, kde se tóny nástroje citlivě snoubí s elektronikou.

Čtvrthodinová gradující Long Sentence pro dvoje housle a elektroniku nabízí řadu mimořádně silných míst, působivou změnu představuje pizzicatová pasáž, zaujmou i folklorní názvuky – milovník Janáčka se nezapře. Ale právě v Long Sentence ne vždy vyšlo propojení obou světů, nicméně chápu, že se ho Rataj nechce vzdát, protože posouvá i tradičněji laděný materiál do nové dimenze.

Supraphon, 2018, 66:32