Ad hot

Na konci června 1990, což si teď vyčítám daleko víc, jsem nebyl ochoten, neb schopen, vypláznout x-násobnou sumu za lístek překupníkům u bran stadionu klubu Paris Saint- Germain FC. Shodou okolností pojmenovaného Parc des Princes. Na beznadějně vyprodaný koncert Prince s The New Power Gerenation. Možná jeho vůbec nejlepším bandem. Navíc, další shoda, za muzikanta z Paisley Park Studios. V minnesotském Chanhassenu.
Komplexu budov s nahrávacím studiem. Které vybudoval po obrovském úspěchu prvých desek a filmu Purple Rain. A kde workoholický obr, byť vzrůstem…ehm… skromným, permanentně nahrával, cvičil na kytaru, piano, basu, bicí, atd., skládal, aranžoval, produkoval, zkoušel s kapelami. A milostně prudce žil. Právě tam také koncem letošního dubna nesmyslně brzy zemřel.
Jeho muzika nás hned tak neopustí. Je tisíc důvodů se vracet k báječným starším deskám i videím oslnivých vystoupení. Ale v prostorách Paisley Parku by se mělo také nacházet množství nevydaných záležitostí. Kdysi se odhadovalo, že může jít o stovky hodin hudby. Princ byl totiž snad nej nej workoholik v branži. S neustálým přetlakem nápadů, jež ihned zachycoval a zpracovával. Třeba ve tři ráno. Otázkou je, do jaké míry budou nahrávky dotažené. Takže lze čekat značné tahanice o vydávání pozůstalosti. A minimálně od LP Cry Of Love Jimiho Hendrixe také víme, jak jsou věci bez autorského imprimatur problematické.
Prince určitě leckoho iritoval. Už samou popovostí, byť revoluční. Okázalou sexualitou, půl kroku od porna. Na nervy šel častý žensky znějící falset. A vůbec koketérie s androgynním charakterem. Prezentovaná grafickým logem, propojujícím základní genderové póly. Prince bylo snadné vidět jako cirkusového principála. A co teprv šarády se jménem? Byť vysvětlované soudními spory. V jedné chvíli přece byl „The Artist Formerly Known As Prince“, čili TAFKAP. Asi neznal ironii Svěráka a Mládka. Později jen „Umělec“. Ale pak zas Prince. Čerstvě ovšem jehovistický aktivista. Vyznávající zároveň coby zásadní princip pozemského bytí… jasněže šukání. Dost možná na všechny způsoby.
Převysoko nad tím vším je ale Princovo obrovské muzikantství. Kdo nevěří, ať k přehrávači běží.

Přidat komentář